Mapa "Operace Lüttich" ( Falaiská kapsa), kterou Němci spustili 6. srpna 1944, a která končila
jejich porážkou 17. srpna 1944, viz v textu.
Hovořím-li v předchozím Č 69., o nasazení německých tryskových letadel, je čas na Arado Ar 234.
Němci, z důvodů komplexní letecké převahy Spojenců nad celou Normandií, ale i z důvodu letecké převahy nad Francií, prakticky po celou dobu od vylodění, postrádali kvalitní a velice důležitý letecký průzkum. Tenhle handicap - kvalitní a účinný letecký průzkum - byl překonán až nasazením další z tzv. "Tajných zbraní" - tryskovým průzkumným letadlem Arado Ar 234 (něco málo je o něm zde http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=113&t=4227
, když vzpomínány jsou oba prototypy).
Proto, aby zkvalitnila letecký průzkum, přesunula Luftwafe své 2 prototypy Arado Ar 234 z Německa do Juvincourt u Paříže a ráno 2. srpna 1944 poručík Erich Sommer vzlétl k vůbec "první průzkumné misi v historii tryskových letadel" ( podkladem jsou zde historická pojednání na konci článků, jako např. Alfred Price - Vzdušné boje.
Na tomto odkaze je další podklad, včetně fotografie pilota:
http://aerostories.free.fr/events/juvin/page2.html ) .
Pilot poručík Sommer letěl ve výšce 10 000 metrů rychlostí 746 km za hodinu a provedl 3 dlouhé průlety za současného snímkování nad celou Normandií.
Záznam z letu říká, že vzduch byl čistý, ale kdyby se prý nějaký spojenecký stíhač pokusil Arado Ar 234 zachytit, německý pilot by si ho ani nevšiml. První tryskový průzkumný let trval necelých 90 minut a Erich Sommer stihl za tu dobu víc, než všechny průzkumné letouny Luftwaffe na Západní frontě za posledních 8 týdnů. Podařilo se mu vyfotografovat takřka celou oblast soustřeďování vojsk Spojenců od jednoho konce k druhému.
Když byly snímky vyvolány trvalo 12ti vyhodnocovačům Luftwaffe více než 2 dny, než předběžně zhodnotili co všechno vlastně Sommer vyfotografoval. Není se co divit, neboť Spojenci měli na počátku srpna v Normandii již 1,5 miliónu mužů a 300 000 vozidel všeho druhu. Podrobné zkoumání fotografií onoho "prvního tryskového průzkumného letu" zabralo několik týdnů. Od 2. srpna pak létala Arada ve velkých výškách pravidelně na fotografické průzkumné lety nad celým zázemím Spojenců. Jenomže při letecké převaze a stavu bojů již nesehrál tento průzkum žádnou významnou roli, neboť převaha Spojenců byla zdrcující. Přestože Němci viděli jak se americké obrněné útvary, tankové divize generála Pattona hrnou z poloostrova Cotentin a jejich čelní jednotky směřují na východ, západ i na jih, neměli Němci čím Spojence zastavit. Útoky Američanů tak narážely první týden v srpnu jen na malý odpor. Němci však, na jednom místě, přece jen připravovali protiútok.
Zde, u německého protiútoku, bylo v srpnu 1944 vidět, jaká byla letecká převaha Spojenců. Němci se po 6. srpnu 1944 skutečně zmohli na jednu útočnou operaci, pod názvem "Operace Lüttich"( 6. až 17. srpna 1944), když se jim přece jenom podařilo shromáždit 5 tankových divizí. Tento mohutný tankový protiúder Wehrmachtu vedený silami pěti tankových divizí a podporovaný dalšími jednotkami pancéřových granátníků, měl za úkol proniknout západním směrem a zastavit postup Američanů, kteří vyrazili z Cotentinu.
Němci samozřejmě počítali s počasím a tak útok ráno zahajovali v hustém mlžném oparu, který znemožňoval Spojencům letecké operace a Němcům dovoloval postup. Již okolo poledne se obloha vyčistila a spojenecké stíhací bombardéry nastoupily do akce proti kolonám německých tanků, které náhle musely útočit a přemisťovat se za bílého dne.
A byl to "masakr"!
Celkem 19 perutí Typhoonů odpalovalo rakety a ničilo tankové kolony. Mezitím Spitfire, Mustangy, Thunderbolty a Lightningy bombardovaly slabě chráněná německá vozidla a zajišťovaly přehradné hlídkování před případnými německými stíhačkami, kterým zabraňovaly v přístupu na bojiště. K večeru bylo po německém útoku, když jenom ztráty tanků na hrotu operace byly větší než 100 tanků. Němci se ještě jednou pokusili tankový útok obnovit, ale spojenecké vzdušné síly všechny pokusy zmařily, neboť nedovolovaly prakticky žádné přesuny. Zároveň Spojenci vyztužili klasickým i samohybným dělostřelectvem svou obranu a donutili tak Němce "Operaci Lüttich" zastavit.
Když Němci zjistili, že předsunuté jednotky nejsou schopny postoupit vpřed, přišel rozkaz začít jednotky stahovat. A to byla opět doba "hojnosti" leteckých cílů pro nájezdy spojeneckých stíhacích bombardérů... ( zde je něco více o "Falaiské kapse" - "Operaci LÜTTICH".
http://warandgame.com/2011/08/13/1st-ss ... cket-1944/
a zde: http://en.wikipedia.org/wiki/Operation_L%C3%BCttich
).
Jako příklad zásahu spojeneckého letectva, je i v historických podkladech na konci článků, uváděn 13. srpen 1944, kdy během ozbrojeného průzkumu podél silnice poblíž Carrouges, zpozoroval pilot Thunderboltu z 366. stíhací skupiny několik nákladních vozů zaparkovaných pod stromy. V době, kdy prováděl otáčku, aby se dostal do vhodné pozice pro palbu, všiml si něčeho, co vypadalo jako stromy, které rostou uprostřed silnice. Několikrát nalétl a zjistil, že jde asi o 30 dobře zamaskovaných tahačů s cisternami, ze kterých 6 německých tanků doplňovalo palivo. Pilot okamžitě rádiem odeslal zprávu. Okamžitě přilétly ostatní letouny z jeho skupiny, ke kterým se přidaly stíhací bombardéry a bylo provedeno několik útoků bombami a palubními kulomety.
Zápis říká, že když letouny po spotřebování veškeré munice odlétaly, zanechaly za sebou více než 1,5 km dlouhou řadu hořících vozidel.
Ten den na jiném místě objevily Thunderbolty z 366. stíhací skupiny kolonu několika set vozů, které postupovaly poblíž Argentan a mnoho z nich střelbou zničily.
V srpnu 1944 se již americké tanky nořily hluboko do nitra Francie. Ještě o tom budu psát.
Na tomto místě si jen řekněme, že jeden americký proud tanků směřoval na Paříž a další důležitá města a americký 15. (XV.) sbor se obrátil na sever na Argentan. Současně kanadská a polská vojska postupovala do oblasti Falais a hrozila obklíčením německých divizí ustupujících z pozic na západ od těchto měst. Blížil se konec, neboť kolem 16. srpna se síť kolem německých divizí začala uzavírat a úzké silnice, které vedly z obklíčení přeplnil Wehrmacht vozidly všech typů, která směřovala na východ. Byla to pravá "žeň" pro spojenecké stíhací bombardéry, které útočily bombami, raketami i kanóny. Takto zničily stovky vozidel a na mnoha místech zcela zablokovaly silnice v oblasti.
Je jasné, že v některých oblastech byl úplně znemožněn veškerý pohyb. Němečtí vojáci opouštěli svá vozidla a těžkou vojenskou výzbroj a pokoušeli se probojovat si cestu do Německa pěšky.
Letectvo v "Operaci DRAGOON".
Až budu v dalších článcích popisovat "Operaci DRAGOON", vylodění na jihu Francie, nebudu se již tolik zmiňovat o letectvu, ale bude vše více o pozemních jednotkách. Proto si řekněme v těchto místech - u letectva - alespoň něco, o působení spojeneckého a německého letectva právě v "Operaci DRAGOON"
.
Dne 15. srpna 1944 zahájili Spojenci ještě jedno vylodění - právě vyřčenou "Operaci DRAGOON"( původní název operce byl - "Operace ANVIL") - vylodění na středomořském pobřeží Francie, jihovýchodně od Marseille.
V polovině srpna měla Luftwaffe v dosahu vylodění "Operace DRAGOON" jen 65 torpédových Junkers Ju 88 http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=113&t=2218
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=113&t=2065
a 25 Dorniérů Do 217 http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=113&t=2239
, jenomže ochranné stíhačky nikde ( podkladem jsou zde již řečené zdroje na konci článků). Až teprve, když přiletěla z Itálie jedna Gruppe s Messerschmitty Bf 109, byla na jihu Francie alespoň nějaká stíhací ochrana.
Jenomže Spojenci již měli PVO vylodění tak dobrou, že německé letectvo nemělo takřka šanci. Lodě Spojenců, které "Operaci DRAGOON" prováděly, byly chráněny jak pozemními (z letišť Spojenci dobytého území ve Francii), tak námořními stíhačkami z letadlových lodí a německé pokusy o útoky na lodě byly velice málo úspěšné. Zasažena a potopena byla jenom jedna loď - LST - leteckým útokem, zatímco na vrub min, které nakladla německá letadla, připadlo několik potopených malých vyloďovacích plavidel.
Již za pár dní od vylodění, musela Luftwaffe prakticky nad celou jižní Francií veškeré své aktivity zastavit.
Německá Luftwaffe jako taková, byla od půlky srpna nad Francií na pokraji zhroucení. Celé německé "3. Letecké armádě" - "Luftflotte 3" - zbývalo posledních 75 jednomotorových stíhaček a počet se každým dnem zmenšoval. Ke krytí ustupujícího Wehrmachtu byly z Německa do Francie převeleny další 4 skupiny stíhaček. Jak těžké to bylo vypovídá situace jedné z těchto skupin, II. Gruppe od Jagdgeschwader 6 s letouny FW 190, která byla vytvořena nedávno v Německu z pilotů ze zrušených jednotek dvoumotorových bitevních letadel (Me 110). II. Gruppe, přiletěla 23. srpna do Harpy u Remeše a jeden z pilotů, který nasazení této německé skupiny přežil, feldwebel Fritz Buchholz, o tom později hovořil takto, cituji:
"Naše letiště nebylo nic než kus rovné pastviny obklopené stromy, mezi nimiž se naše letouny mohly skrýt. Byli jsme ubytováni poblíž ve stanech. Zdálo se, že spojenecké stíhací bombardéry jsou všude a naše přežití záviselo na co nejdokonalejším maskování. Jeho součástí bylo i naše stádo krav, které jsme vyháněli na plochu, když se zrovna nelétalo. Kromě toho, že místu dávaly vesnické vzezření, měly tu skvělou vlastnost, že v trávě zahlazovaly stopy po letadlech. Taková pozornost věnovaná nejmenším detailům se vyplatila a v době kdy jsem tam byl, na Harpy nebyl podniknut žádný útok."
V zápisech, o kterých hovoří britský historik Alfed Price(Vzdušné boje), se potom říká, že II. Gruppe vzlétla k první velké bojové operaci 25. srpna, kdy vedla ofenzivní hlídku v prostoru St. Quentin v počtu 40 letadel. FW 190 se podařilo zaskočit přibližně 12 Lightningů z 367. stíhací skupiny (americká 9. letecká armáda), které ostřelovaly letiště v Clastres a 6 letadel sestřelit. Ostatní přivolala pomoc a 2 perutě se vrhly na Němce a situace se rázem změnila. Počty byly sice vyrovnané, ale němečtí piloti postrádali zkušenosti v manévrových soubojích. Gruppe II. pak v leteckých soubojích ztratila 16 letadel a několik dalších bylo poškozeno, a z přivolaných Lightningů byl sestřelen jen jeden.
Pilot Fritz Buchholz vylíčený letecký souboj sice přežil, ale další den byl napaden Mustangem, sestřelen a zraněn.
Pak začalo stahování Luftwaffe z Francie, které, jak němečtí piloti vzpomínají, se změnilo v útěk. Stíhací skupiny, které byly vyslány z Německa, aby kryly ústup, utrpěly sami těžké ztráty a nijak citelně neovlivnily osud německých pozemních jednotek, které čelily při ústupu na východ stálým leteckým útokům. Pochvalu si zasloužila jen na začátku vzpomínaná průzkumná letadla.
Celou situaci ze srpna 1944 si historici ztotožnili s výroky jednoho vojáka Wehrmachtu, který zažil Bitvu o Normandii a následný ústup do Německa. Své pocity charakterizoval takto, cituji:
"Když byla letadla nad námi kamuflovaná, věděli jsme, že jsou britská, když byla stříbrná, věděli jsme, že jsou americká. A když tam vůbec nebyla, věděli jsme, že jsou německá!"
Tahle kousavá poznámka jednoho vojáka Wehrmachtu, také vlastně hovoří o vzdušné nadvládě Spojenců ve Francii, v srpnu 1944.
