Než se začneme zabývat bojem v měsíci červenci 1944 v Normandii,
viz zde mapa bojů v Normandii od 1. do 24. července 1944,
bude nutné si vysvětlit jednu závažnou událost ve velení německým vojskům na Západní frontě.
Totiž hned v začátku července 1944 byl odvolán polní maršál Rundstedt, Vrchní velitel Západní fronty a ke změně došlo i na dalším postě. Co se stalo a jaké byly příčiny čistky ve velení na Západě?
Musíme začít někdy v konci června, okolo doby neúspěšné německé ofenzívě, protiútoku, který měl být odpovědí na britskou Operaci EPSOM.
Když na konci června skončila druhá z pouhých dvou německých tankových ofenzív, o které se Němci pokusili na normandském válčišti v červnu 1944, a které skončily špatně, přemýšlelo německé velení na Západní frontě co dál. Obě německé ofenzívy Britové odrazili a navíc ochromili bojeschopnost nejlepších německých td, které zde Němci měli v dané chvíli k dispozici. Bojů se do konce června účastnilo 7 z celkem 9ti německých td, které se nacházely v Normandii, když všechny divize ztratily 350 tanků a 25 až 50% lidské síly. Po třech týdnech bojů nebyly Rundstedtovy jednotky schopny ničeho jiného, než vlastně hájit území kolem Caen, kterého se Hitler nechtěl vzdát.
Pro obtížnost a vojenskou specifičnost textu, jakož i z důvodů zachování vojenské terminologie, a také kvůli většímu zachování faktů, menší chybovosti v historické faktografii, jsem většinou od těchto míst psal text, ze svých poznámek a osnovy celého tažení v Normandii, text mnou sestavený ( Osnovu viz zde na tomto odkaze v Úvodu:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5236
) - dále pak jsem psal text z informací z historického pojednání Den D - Roger Cirillo, Stephen Badsey, Nigel de Lee - Boje v Normandii, Nigel de Lee - Průlom a místy pak použil informace pro text v článcích z historického pojednání - Miloš Hubáček - Invaze - což jsou podklady uvedené i u Č 93 na konci.
Všechen historický děj v článcích popisuji svými slovy. Pokud je uvedena citace, je vždy uvedeno odkud byla použita.
U některých historických dějů jsou informace použity z podkladů, které jsou uvedeny na konci posledního článku, zde u Č 93. - Použité podklady.
Obrázky a mapy jsou použity z volně uložených na zahraničních webech, umístěných zde na Palbě v - Album, nebo Fotoforum - odtud pak dle návodu vložených do mých článků.
Po Dollmannově smrti, nově jmenovaný velitel 7. A, generál Hausser, po neúspěšných tankových protiofenzívách navrhl, v rámci zachování akceschopnosti německých td, stáhnout je z Caen a vytvořit obrannou linii podle možností jednotkami pěchoty. Jenomže, v době, kdy to navrhl už platil 24 hodin příkaz Hitlera "Stát, bránit se a provádět protiútoky"!
Rozkaz Hitlera vznikl na poradě, která začínala v 18 hodin, dne 29. června na Berchtesgadenu.
Na téhle poradě byl, kromě Rundstedta
(viz zde polní maršál Rundstedt - * 12. 12. 1875, + 24. 2. 1953)
a Rommela, také polní maršál Keitel a generálplukovník Jodl. Postupně se k poradě připojili Dönitz, Göring a velitel německé 3. letecké armády maršál Sperrle. V začátku Rommel navrhl, že by se 7. A měla stáhnout k řece Seině, v každém případě však za hranici dostřelu spojeneckých válečných lodí. Zároveň by se měly stáhnout i všechny armádní jednotky, které se nacházely v jižní Francii. Přesunout by se měly tak, aby mohly vytvořit novou linii podél Seiny a směrem k hranicím se Švýcarskem. Uvedl přitom, že poslední britská ofenzíva (Operace EPSOM) byla stěží zastavena až po nasazení všech strategických záloh. Velení na Západě prý bylo jasné, že se musí Wehrmacht z Normandie okamžitě stahovat, neboť hrozí zničení 7. A a 15. A, až dojde k tomu "Hlavnímu vylodění", v Calais, nebude schopna jej odrazit.
Veškerá fakta, ani logika, kterou Rommel do výkladu o situaci na Západní frontě uvedl, na Hitlera nezapůsobily. Hitler jen přiznal jednoznačnou převahu spojeneckého letectva a účinky námořního dělostřelectva, které omezovaly možnosti nějakého široce založeného německého protiúderu. Jenomže stále trval na tom, že nová ofenzíva musí být provedena až budou přisunuta vojska a materiál. Zásadně odmítal myšlenky na stahování, nebo dokonce na taktické přizpůsobování obranné linie s cílem vytvořit lepší podmínky pro obranu. Protože znal i dílčí výsledky tankových protiútoků v Odonské bitvě, bral je jako důkaz toho, že takto může být zabráněno spojeneckému postupu. Do zápisu uvedl, cituji:
"Nesmíme připustit, aby se rozvinula pohyblivá válka, neboť mobilnost nepřítele je daleko větší než naše... Proto vše závisí na tom, abychom jej uzavřeli v hranicích jeho předmostí vytvořením fronty, která mu znemožní rozvinutí a potom vedli boj, kterým jej vyčerpáme a přinutíme k ústupu."
V další řeči potom Hitler prohlašoval, že předstihne nepřítele v soustřeďování sil a přísunu zásob. Obrátil se na Göringa a Dönitze a řekl jim, že musí zintenzívnit útoky na spojenecké loďstvo, a to všemi zbraněmi. V Seinské zátoce musí být nakladeny tisíce min. Německá 7. A musí být zásobována několika "protiletadlovými silnicemi, chráněnými velkým množstvím protiletadlových baterií a hlídkujícími stíhačkami. Jako při minulé poradě bylo jasné, že tyhle Hitlerovy plány byly nad možnosti tehdejší německé situace. Dönitz odpověděl, že má v oblasti Lamanšského průplavu již jen 12 motorových torpédových člunů a 8 ponorek se schnorkelem. Velitel 3. letecké armády Sperrle jen podotkl, že by potřeboval dalších 1 200 až 1 400 stíhaček, aby mohl zabezpečit přísunové cesty.
Na požadavky svých velitelů Hitler slíbil "zázračné zbraně" a vydal obvyklý příkaz, nařizující držet se za všech okolností a neustupovat.
Náčelník Rundstedtova štábu - Vrchního velení vojsk na Západě - generálmajor Blumentritt později řekl, že Rundstedt s Rommelem přijeli z této porady u Hitlera rozezleni a zklamáni, ale s jasným rozkazem, že jsou povinni pokračovat v agresivní a neústupné obraně, jejíž marnost se ukazovala právě po skončení "Operace EPSOM", tedy krátce po jejich návratu zpět do Normandie - 1. července 1944. Právě tento den se generál Hausser naposledy pokoušel odříznout Odonský výběžek tím, že provedl od západu protiútok jednotkami čtyř tankových divizí SS. A právě ten den Spojenci tenhle útok odrazili zvlášť houževnatým odporem 15. skotské a 49. pěší divize a dělostřeleckou palbou takové intenzity, že takřka nahradila chybějící letectvo, které ten den nemohlo vzhledem k nepříznivým povětrnostním podmínkám účinně do boje zasáhnout.
Protože na poradě v Bechtesgadenu nebyla učiněna přesná znění rozkazu, odjížděli oba maršálové s tím, že OKW vypracuje směrnici, která jim bude urychleně zaslána, což se také stalo.
Došlá směrnice z OKW pak konstatovala, že nejdůležitější úkoly pro nejbližší budoucnost jsou:
1) Protiúder zaměřený na zničení nepřátelských sil, které pronikly přes vesnici Baron k řece Orne.
2) 7. Armáda nesmí připustit, aby byla vytlačena do otevřeného terénu, a 2. td SS Das Reich zůstane jako záloha tam, kde je, to jest jižně od St. Lö, dokud hlavní síly 17. (mot.) divize pancéřových granátníků SS nebudou uvolněny nahrazením pěchotou.
Když se oba maršálové vrátili od Hitlera, předložil Rommel Rundstedtovi poslední situační hlášení vypracované generálem Hausserem, velitelem 7. A, a velitelem Tankové skupiny Západ von Schweppenburgem, který se již zotavil ze zranění utrpěných před třemi týdny (při bombardování velitelství Tankové skupiny Západ dne 10. června). Oba generálové v situačním hlášení doporučovali okamžitou evakuaci Caen a stažení se na novou linii na jih, mimo dostřel děl spojeneckého loďstva. Rundstedt o obsahu hlášení okamžitě referoval telefonicky na OKW a aniž čekal na souhlas, dal Rommelovi příkaz, aby neprodleně začal připravovat plánovaný ústup z Caen. Po telefonátu pak obě hlášení odeslal na OKW v plném znění spolu s přiloženým Rommelovým dopisem, ve kterém Rommel návrhy svých podřízených velitelů v plné šíři podpořil.
K těmto hlášením pak polní maršál Rundstedt připojil stanovisko, ve kterém uváděl, cituji:
"Souhlasím s odhady provedenými polním maršálem Rommelem, velitelem 7. A a také velitelem Tankové skupiny Západ. Žádám, aby mi okamžitě byla poskytnuta volnost k provedení plánované evakuace Caenského předmostí a poté k upravení fronty na linii Orne - Bully - Avenay - Villers Bocage - Caumont... Přes navrhované stažení fronty z celého Caenského předmostí na linii východně od řeky Orne k Caumontu nebude prozatím prováděna žádná změna v plánech útoku, který má být uskutečněn všemi silami, jež jsou k dispozici po obou stranách řeky Odon směrem k Caen. Vzhledem k situaci je nezbytné okamžité rozhodnutí."
Pokud jde o zmiňovaný útok v prostoru kolem řeky Odon, již víme, jaký byl výsledek - tanky generála Haussera byly odraženy.
Ještě v pozdních večerních hodinách dne 1. července telefonoval polní maršál Rundstedt do OKW Keitelovi a varoval jej, že další útočná akce, jako byla tahle poslední Hausserova, je jen mrhání silami, zde v Normandii drahocenných tankových divizí a nemají naději na úspěch.
I tenhle rozhovor měl vliv na to, co se pak stalo!
Píši volně. Keitel křičel - Tak co máme dělat!
Rundstedt také rozčilený křičel - "Vyjednávejte o mír, vy blázni. Co jiného můžete dělat!"
(Britský historik Chester Wilmont v knize - Boj o Evropu - uvádí, že mu průběh tohoto incidentu po válce osobně vyprávěl tehdejší Rundstedtův náčelník štábu generálmajor Blumentritt).
