Německý "Protiútok u Mortain" dne 7. srpna 1944.
Východně od Mortain, před samotným městem, je Kóta 314 - Hill 314, která je na některých mapách, jako například i zde, značena - Kóta 317( viz text ) Správné je - Kóta 314 - Hill 314.
Přes všechny objektivní i subjektivní překážky, které jsme si řekli na konci Č 120., dodržela německá 5. TA nakonec stanovený čas protiútoku a po půlnoci z 6. na 7., tedy již 7. srpna, se daly jednotky do pohybu.
Severně od řeky Sée měla zaútočit, podle plánu, na pravém křídle útoku německá 116. td a to aniž měla čas provádět nějaké přeskupování, nebo přípravu. Plánovaným směrem proto zaútočily jen některé její tanky s pěchotou, neboť divize, jak již bylo řečeno, byla plně vytížena bojem.
Německá 116. td již několik dní před 7. srpnem sváděla těžké boje s Američany a před ofenzívou ji měla vystřídat čerstvě přispěchavší německá 84. pěší divize. Bylo to však tak chaotické, že do noci z 6. na 7. srpna německá 84. pd svůj úsek obrany nepřevzala v plném rozsahu. No a jak jsem již řekl, 116. td musela jít do protiútoku bez přeskupení, doplnění PHM i střeliva - rovnou z akce do akce. "A proto šel ten kdo se mohl uvolnit".
Na levém boku německé 116. td měla útočit na západ 2. td (viz mapa) a to ve dvou kolonách. Jedna z tankových kolon - 2. td - měla útočit jižně od řeky Sée k vesnicím le Mesnil Tove a le Mesnil Adelée. Ta druhá kolona z 2. td měla útočit přes St. Barthélémy směrem k Juvigny.
Německá 2. td SS, vedle 2. td, měla nejprve dobýt právě město Mortain, podle kterého dostala operace název (Protiútok u Mortain - německá Operace LÜTTICH), a pak pokračovat v útoku směrem na západ.
Další z německých tankových divizí, 1. td SS, pak měla v závěsu následovat útočící jednotky ve všeobecném směru na Juvigny a pak jako "mocná pěst", po proražení spojenecké fronty, znovu obsadit město Avranches.
Mapa na které jsou jednotlivé německé divize, které se Protiútoku u Mortain od 6. do 12.
srpna 1944 účastnily( zde na mapě je již správně označena Kóta 314 - Hill 314).
Takhle byl sestaven německý plán Protiútoku u Mortain.
Jenomže!
Skutečnost byla úplně jiná!
Totiž německá 116. td SS prostě na severu od řeky Sée, jak již bylo vysvětleno, vůbec nevyrazila. Alespoň ne hned ráno a s nějakým větším uskupením.
Pod ní kolony 2. td sice zahájily postup podél jižního břehu řeky a ještě bez odporu postoupily několik stovek metrů. Jen však do té doby než Američané zpozorovali z kopců jejich pohyb. Na obě kolony se zaměřila americká těžká dělostřelecká palba.
Tanky té prvé kolony, které přece jenom projely, pak po rozednění u vesnice le Mesnil Adelée, narazily na rozhodnou obranu amerických jednotek a musely sami přejít do obrany a zakopat se.
Druhá kolona z 2. td, včetně jednoho tankového praporu z 1. td SS americká postavení přece jenom po boji, u St Barthélémy také prorazily, ale při postupu byli Američany napadány, až byly zastaveny několik kilometrů západně, na silnici, která vede k Juvigny.
Podobně dopadly "Hlavní síly německé 1. td SS", které po proražení fronty měly zaútočit až do Avranches a pak k moři. Protože se žádný zásadní průlom spojenecké fronty, prováděný 2. td nekonal, projely Hlavní síly německé 1. td SS kolem 11 hodiny dopolední přes St. Bartelény a ještě asi 3,5 km pokračovaly směrem k Juvigny, ale americká obrana je svou palbou ze všech stran, okolo 12té hodiny zastavila.
Z velké části byla nejprve v útoku úspěšná německá 2. td SS, která obklíčila a dobyla Mortain a ještě v ranní mlze pokračovala na jihozápad ve směru na St. Hilaire. Při útoku německé 2. td SS se zdálo, že je to právě ona, která má otevřenou cestu na Avranches. Jenomže její počáteční úspěšný postup dne 7. srpna 1944 odpoledne zabrzdily a nakonec úplně zastavily tři zásadní faktory boje:
a) Rozhodná a neprostupná obrana amerických pěších jednotek, které když se vzpamatovaly z prvního šoku, podporovány SHD a divizním dělostřelectvem, nedovolily německým tankům a motorizované pěchotě nic jiného než vyhledat úkryty a zakopat se.
b) Veskrze hrdinný boj amerického 2. pěšího praporu ze 120. pěšího pluku americké 30. pěší divize (na mapě bývá, dle zvyklosti a amerických vojenských předpisů značen 2/120. pěší prapor), který zůstal obklíčen na důležitém pahorku před Mortain (Hill 314 - Kóta 314) a nejenže po celou ofenzívu své pozice udržel, ale po celou dobu německého Protiútoku u Mortain, prostřednictvím vysílačky korigoval a naváděl palbu amerického divizního a sborového dělostřelectva, což Němcům působilo v oblasti těžké ztráty.
c) Včas provedený zásah spojeneckého letectva.
Řekněme si něco blíž o obraně Američanů na Hlavním směru německého útoku - na Mortain, - směrem na Avranches.
Tenhle Hlavní směr německého útoku, hájila americká 30. pěší divize generálmajora Lelanda S. Hobbse. Přestože americká 30. pěší divize byla přesunuta do obrany před Mortain pouhých 24 hodin před bojem, když vystřídala americkou 1. pěší divizi, bojovala velice zdatně. Musíme si říci, že americká 1. pěší divize nemohla v místech před Mortain a okolí vybudovat žádnou pečlivou obranu po ženijní stránce, neboť byla v neustálém útoku na město ( tudíž neměla důvod hned budovat pečlivou obranu) a pak hned střídala. Tím je řečeno, že v okolí Mortain nebyla Američany vybudována žádná obranná postavení, která by umožňovala čerstvě příchozí americké 30. pěší divizi hloubkovou obranu. Skutečně provizorní obranná postavení, mělké zákopy, do kterých 6. srpna v noci nastoupila vyčerpaná a oslabená, od St. Lö v nepřetržitých bojích se nacházející, americká 30. pěší divize (viz zde v Č 107 - Průběh bojů Operace COBRA:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5619
) měly pro americký 2/120. pěší prapor znamenat problém.
Již v době, kdy jednotlivé prapory americké 30. pěší divize, po svém příchodu do oblasti Mortain, zaujímaly obranná postavení, slyšely hukot motorů a skřípot pásů německých tanků.
Znamenalo to opět - "Sbohem odpočinku!"
Prapory a pluky 30. pěší divize čekal boj, a ne ledajaký.
Během několika hodin pronikly německé tanky prvním obranným pásmem a některé z jednotek 30. pěší divize tak zůstaly odříznuty od Hlavních sil.
Kóta 314 - Hill 314 (na některých mapách najdeme - kóta 317).
Jednou takovou odříznutou jednotkou byl právě již nahoře v zásadních faktorech vzpomínaný, a to v bodě b) americký 2/120. (2. prapor 120. pluku 30. pěší divize, viz mapy). Tenhle, na mapě uváděný, 2/120. americký pěší prapor, který měl na začátku boje u Mortain 700 mužů, bránil nejdůležitější pahorek v oblasti Mortain celkem 6 dnů. Na všechny výzvy ke kapitulaci odpovídal Němcům vždy záporně a zuřivou palbou. Pahorek s výborným výhledem do okolí je známý jako kóta 314 (317).
Americký 2/120. pěší prapor pro Němce znamenal doslova pohromu, neboť jim znemožňoval získat postavení, ze kterého by celkem snadno přehlédli celý sektor obrany amerického 7. as, jehož součástí 30. pěší divize byla.
Pro 2/120. pěší prapor nastaly opravdu kruté chvíle dne 8. srpna 1944, kdy vzhledem k velkému počtu raněných musel prapor vysílačkou požádat o dodání léků. Nadřízená velitelství se starala - vyslala několik letounů C - 47, jenomže v oblasti měli Němci soustředěno velké množství dobře terénem odcloněných a pečlivě zamaskovaných protiletadlových děl svého PVO. Americké letouny musely většinu tak důležitého nákladu shodit dřív a mizet z prostoru.
Podle divizních zápisů řešili vzniklou situaci dělostřelci americké 30. pěší divize tak, že naplnili dělostřelecké granáty kapslemi s morfiem a sulfonamidovým práškem, opatřili je redukovanou prachovou náplní a vystřelovali je do postavení obklíčeného praporu.
Americký 2/120. pěší prapor pak ještě odrážel německé útoky po celé 4 dny. Historie zaznamenala i vyjádření jednoho ze zajatých německých důstojníků, který o kótě 314 (317) řekl, že pro ně byla "Trnem v patě" a že po celou dobu ochromovala jejich pohyb. Skutečností bylo, že do 12. srpna byly svahy v okolí kóty 314 (317) plné mrtvol německých vojáků. Ale i Němci bojovali tvrdě. Američané hlásili u 2/120. pěšího praporu 300 mužů mrtvých, nebo zraněných.
Americký prezident Roosevelt boj 2/120. pěšího praporu proti zdrcující přesile nepřátel ocenil "Zvláštní pochvalou prezidenta Spojených států".
U ostatních oblastí německého protiútoku je ještě nutno říci, že když se v poledne 7. srpna v oblasti Mortain zvedla mlha, začaly na německé kolony, které v té době zaplnily všechny silnice, útočit raketami vyzbrojené Typhoony britské 83. letecké skupiny a Thunderbolty a Mustangy americké 9. taktického letectva. O úspěšnosti leteckých útoků Spojenců hovořily německé zápisy z odpoledne dne 7. srpna 1944, když německá 7. A hlásila, cituji:
"Od jedné hodiny odpoledne útok uvázl vzhledem k tomu, že nepřítel nasadil velké množství stíhacích bombardérů a my jsme zůstali zcela bez letecké podpory."
Také další hlášení je o něčem podobném, když v 15 hodin odpoledne si hořce stěžoval náčelník štábu 47. ts (XLVII. ts) na nedostatek stíhací ochrany a varoval svou nadřízenou 7. A slovy, cituji:
"Aktivita nepřátelských stíhacích bombardérů je téměř nesnesitelná. Leibstandarte Adolf Hitler (v té době 1. td SS) hlásí, že letecké útoky takové intenzity nikdy předtím nezažila. Její postup byl zastaven!"
Řekněme si, že ani odpoledne dne 7. srpna 1944 nebyla ještě schopna německá 116. td v rámci "Protiútoku u Mortain" vůbec zasáhnout většími silami, neboť stále bojovala ve svém sektoru s americkými jednotkami ze 7. as.
