Mezi předběžné akce "Operace DRAGOON", ještě brzy ráno dne 15. srpna 1944, tedy ještě před seskokem parašutistů, patřilo nejen přerušení hlavní silnice do Toulonu francouzskými Commandos, nalevo od invazních pláží, ale také útok 1. Skupiny zvláštního určení na ostrov Iles d'Hyéres. Již mezi druhou až čtvrtou hodinou ranní zaútočila totiž 1. Skupina zvláštního určení, která byla složena z Kanaďanů a Američanů, na ostrov Iles d'Hyéres, aby zničila německá děla, která palbou ovládala pláže vylodění ALPHA. Když do rozednění vojáci této útočné skupiny zničili obranu a dostali se do prostorů německé baterie, zjistili, že se jednalo o "makety děl". Na dalším místě narazila "Ďábelská brigáda" z 1. Skupiny zvláštního určení, které velel plukovník Edwin A. Walker, na houževnatou německou obranu. Až když německou obranu rozstřílela děla ráže 381 mm z britské bitevní lodi "HMS Ramillies", mohly zvláštní jednotky obsadit prostřední z ostrovů - Port Cros - (vlevo je ostrov Iles d'Hyéres, prostřední je Port Cros a vpravo je ostrov Levant - viz mapa:), který byl určen pro příjem a skladování zásob.
Další z akcí, které musely být provedeny před vyloděním, bylo odstranění minových polí a překážek v místech, kde se měly na břeh dostat vyloďované jednotky. Štáb "Operace DRAGOON" odminování řešil tak, že do míst vylodění, až těsně k plážím, jak to dovolovala hloubka moře, vyslal minolovky. Před ně byly poslány radiem řízené lodě, které byly naložené výbušninami. Exploze těchto lodí vyčistila cesty pro výsadková plavidla. Do těžko přístupných míst, s těžko přístupnými překážkami, byly vyslány teamy pyrotechniků-potápěčů, kteří miny a těžko přístupné překážky odstraňovali "růčo" ( - ručně).
Výsadky v "Den D", "Hodina H" 8,00 hodin.
Dělostřeleckou přípravu prováděly bitevní lodě
- britská "HMS Ramillies", americké "USS Texas", "USS Nevada", "USS Arkansas" a francouzská "Lorraine" a velké množství torpédoborců.
Dělostřelecká palba doprovázela i jednotlivé vlny výsadku podél pročištěných přístupů, před které navíc připlavaly lodě vyzbrojené raketami - viz zde:
LCT "R". Přímou leteckou podporu vyloďujících se jednotek zajišťovala letadla ze sedmi britských LL a dvou amerických LL.
Přímou leteckou podporu vyloďujících jednotek tedy zajišťovala letadla, cituji kolegu Farky :
" ze 7 britských letadlových lodí (HMS Khedive, HMS Emperor, HMS Searcher, HMS Persuer, HMS Attacker, HMS Hunter a HMS Stalker) a dvě americké (USS Tulagi a USS Kasaan Bay)."
/Autorem tohoto odstavce je skvělý kolega Farky, který mě na mou technickou chybu upozornil ( opačný poměr LL) přes SZ a dodal správný poměr LL i s jejich jmény. I touto cestou Farkymu moc děkuji../
Ještě mapa s kódovými sektory oblastí pláží, kde bylo provedeno vylodění.
Úplně vlevo - v oblasti pláží ALPHA - se poměrně snadno vylodila americká 3. pěší divize, neboť letecké bombardování a dělostřelecká palba z lodí přímo zničily veškerá německá hnízda odporu.
Stejně tak se dařilo i americké 45. pěší divizi, která se vylodila uprostřed, v oblasti pláží DELTA, když cestu jí klestila nejmohutnější dělostřelecká příprava z moře, kterou zde prováděly bitevní lodě "USS Texas" a "Nevada" a velké množství torpédoborců.
Jenom úplně vpravo - v oblasti pláží CAMEL - kde se vyloďovala americká 36. pěší divize, byly problémy!
Nejprve jednotky americké 36. pěší divize narazily na neodhalená minová pole a poté proti sektoru CAMEL RED narazily jednotky 36. pěší divize na těžkou německou dělostřeleckou obrannou palbu. To přesto, že se jí pokoušely od časného rána rozbít, a to opakovaně, děla z americké bitevní lodě "USS Arkansas". Protože se německou dělostřeleckou palbu nedařilo , ani opakováním těžké lodní palby rozbít a přiblížila se "Hodina H" - 8,00 - pro pláž CAMEL RED - odklonil admirál Lewis (víme, že nahradil admirála Moona, který spáchal sebevraždu - neunesl zodpovědnost za nepřipravené vylodění - jeho osobní názor) výsadkové jednotky na pláž CAMEL GREEN, kde přistávaly vlastně v závěsu americké 45. pěší divize.
Postup probíhal rychle a již během D + 1, tedy 16. srpna, mohly být jednotky na získaném předmostí na Riviéře zkonsolidovány. Lze říci, že nejtěžší boje při vylodění zažily jednotky vyloděné na CAMEL RED, které musely eliminovat protitankovou bariéru, kterou Němci vytvořili z řad domů u pobřeží.
V době vylodění a konsolidace, tedy během 16. srpna, také vzdušné výsadky dosáhly svých cílů.
Jak britští, tak američtí parašutisté, stejně jako americká pěchota z kluzákových výsadků, dosáhly le Muy a 551. americký výsadkový prapor s pomocí FFI (Francouzští partyzáni - Francouzské hnutí odporu) dobyl Draguignan, kde osvobodil uvězněné partyzány a zajal německého generálporučíka Ludwiga Bieringera i s jeho štábem.
Do odpoledne 16. srpna se také 3. výsadkový prapor, který byl vysazen daleko od místa shozu a pomáhal zatlačit Němce za Les Arcs, přidal ke svému 517. výsadkovému pluku.
Když se přiblížil večer 16. srpna přidala se již většina výsadkářů k tankům a pěchotě, které postupovaly od jednotlivých pláží směrem do vnitrozemí a "Operace DRAGOON" vstupovala do nové fáze.
Nová fáze "Operace DRAGOON" začala po soustředění 7. A, což se podařilo úplně až o půlnoci 17. srpna, kdy v jižní Francii vzniklo předmostí. V předmostí bylo do půlnoci 85 000 amerických a francouzských vojáků, kteří měli pro boj k dispozici 12 500 vozidel všeho druhu. Zároveň měla Logistika vyloděno a připraveno 46 100 tun materiálu všeho druhu.
Tady je nutno si říci, že od 17. srpna do 17. září prošlo přes pláže a místa vzniklá "Operací DRAGOON" 380 000 vojáků, 69 000 vozidel všeho druhu, 306 000 tun zásob a 18 000 tun paliva.
Když se jednotky generála Patcha, velitele 7. A, zkonsolidovaly a dosáhly útočné síly, začal 6. as generála Truscotta pronásledovat Němce směrem severním a severovýchodním a francouzský 2. as začal útočit na města Toulon a Marseille.
Nesmíme zde zapomenout na zpravodajské informace, které měl tehdy k dispozici generál Patch, velitel 7. A, v podobě "Depeší ULTRA". Stejně tak mu vzhledem k vzdušné nadvládě sloužily informace z leteckého průzkumu a v neposlední řadě i informace od FFI - Francouzského hnutí odporu.
A byly to právě depeše ULTRA z Bletchley Parku, které Patchovi prozradily plány generála Blaskowitze velitele Skupiny armád G v jižní Francii. Totiž německý velitel obdržel dne 17. srpna 1944 rozkaz od OKW, že má stáhnout své mobilní síly z míst vylodění, kde měl zanechat jen pěší obránce, kteří měli bránit jen Toulon a Marseille. Aniž by byl prozrazen zdroj, dostal Patch do 18. srpna celkem 20 depeší ULTRA, které potvrzovaly stahování mobilních jednotek Blaskowitze. Proto Patch vyslal své nejmobilnější síly - Truscottovy tři pěší divize - pronásledovat Němce. Zároveň Patch, velitel 7. A, poslal Frederickovu výsadkovou skupinu, která měla méně vozidel, než "Pochodové divize", aby osvobodily města Cannes a Nice a pak měly zabezpečit východní křídlo, to přesto, že podle zpráv ULTRA, nehrozilo z východu, tedy od Itálie, od německých divizí v severní Itálii - nebezpečí bočního útoku. Prostě Patch chtěl mít pravé křídlo zabezpečené proti bočnímu úderu za každou cenu.
V době výsadku, ale i po něm, ovládali oblohu Spojenci.
Jeden z historických zdrojů, který obdobně potvrzují další zdroje - viz Použité podklady, o tom říká - cituji zde z Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie:
"Spojenci ovládali oblohu nad výsadkovými plážemi a Luftwaffe mohla tuto nadvládu narušit jen krátce. Mezi 16. a 18. srpnem Němci provedli 141 vzletů letouny Junkers Ju 88 a Dornier Do 217, z nichž některé nesly kluzákové pumy, a vrhlo do oblasti stíhače. Vzdušným útokům padla za oběť loď LST a za soumraku 18. srpna napadlo pět letadel Ju 88 velitelskou loď USS Catoctin, přičemž bylo zabito 6 a zraněno 42 osob, ale škody byly jen malé. Po tomto "výstřelu na rozloučenou" Luftwaffe své jednotky z jižní Francie stáhla."
Ze stejných zdrojů se pak dozvídáme, že se spojenecké lehké a střední bombardéry snažily zničit mosty přes řeku Durance a Rhónu, neboť chtěly zastavit ústup nejlepší německé mobilní jednotce, kterou byla Wietersheimova 11. td, která se právě odpojila od hlavních sil německé Skupiny armád G generála Blaskowitze. Němci podobný vývoj očekávali a leteckou nadvládu Spojenců již znali. Podařilo se jim shromáždit od všech německých ženijních jednotek v jižní Francii dostatek mostních konstrukcí. Vytvořili mnoho potopených mostů, po kterých, když se setmělo, přepravovali své tankové jednotky přes obě řeky. Generál Wietersheim rozdělil tanky 11. td mezi silnici N7 na východním břehu Rhóny a na silnice, kterým se říkalo Napoleonova trasa, čímž se mu podařilo dosáhnout rychlého postupu bez větších ztrát. V tu dobu již také americký generál Patch, velitel 7. A zjistil, že bude mosty přes obě řeky stejně nutně potřebovat, aby mohl Němce pronásledovat. Z těchto důvodů přestali, od 25. srpna 1944, spojenečtí letci útočit na mosty, aby je ušetřily pro vlastní postup a zásobování a soustředili se na ničení silnic a železnic. Do 29. srpna ohlašovalo spojenecké letectvo, že na silnicích a železnicích zničilo 1 400 vozidel, 30 lokomotiv a 263 železničních vozů.
