Byl to "tenhle panický úprk"( barvitě historiky popisovaný. Já jej též barvitě popíši až budu
, asi za 6 neděl, pokračovat ARNHEM 1944 a útokem do Německa do května 1945) německé armády, okupační správy a také kolaborantů z Francie, Belgie a části Holandska - viz modře na mapě od 26. srpna do 11. září - , který vedl Spojence k úvaze až omylu, že : Válka skončí do Vánoc 1944.
Spor o strategii - Jak dál - Bilance Normandie.
Již několikrát jsem zde naznačoval, že ještě v době, kdy Spojenci obkličovali německou 7. A u Falais, uvažovaly štáby SHAEF a velitelé vojsk na evropském válčišti, včetně Eisenhowera - Jak dál?
Zpravodajské služby spojeneckých štábů přinášely svým velitelům většinou dobré zprávy o tom, jak se německá armáda před údery Spojenců rozpadá. Dokládaly vše rychlým osvobozením Francie, když v to patří i skvělé vylodění v jižní Francii - "Operace DRAGOON". Při uvažování o tom, jak dál samozřejmě zafungovalo rychlé osvobozování Marseille a Toulonu (stalo se tak 28. srpna 1944), čímž získali Spojenci dva velmi potřebné přístavy. Zpravodajci pro své velitele hovořili i o tom, že, jak se zdá - Luftwaffe je sražena z oblohy a prakticky prý jen působí, a to ještě sporadicky - v rámci PVOS Říše nad městy Německa, - nikoli nad bojišti.....!
A tak štáby pracovaly v euforii - přibližně od 19. srpna - s informací a odhadem, že to vše nahrává rychlému postupu do Německa.
Dokonce, jak poznamenávají historici (podklad jsou zde např. - Roger Cirillo - Pronásledování k Seině, dále John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944 a další historické prameny v - Použité podklady), cituji:
"Nepřítel válku prohrál a porážka německé 7. A a Tankové skupiny Západ konec urychlí."
Jenomže tohle byla velká mýlka!! !
Všichni vycházeli z plánu "Operace OVERLORD", kde Eisenhower, krátce před invazí schválil plán, podle kterého první fáze znamenala postupný - pochod - útok k Seině, intenzivní soustřeďování sil a prostředků a také sérii velkých operací, které měly Spojence přivést ke Dni D + 330 až na německé hranice, to vše po spojení se spojeneckými silami v jižní Francii a po osvobození Francie, Holandska, Belgie a Lucemburska.
Při dalším strategickém plánování existovaly ke vstupu do Německa celkem čtyři cesty:
a) Přes Flandry.
b) Přes Maubeuge, Lutych a Cáchy.
c) Přes Ardeny.
d) Přes Mety a Saarbrücken.
Plán Spojenců tzv. - Plán široké fronty SHAEF - předpokládal postup všemi čtyřmi cestami, když Hlavní útok měl směřovat severně od Arden na Cáchy - a Vedlejší útok měl vést k řece Saar přes Mety.
Shromažďované spojenecké síly se měly přesouvat tak, že se jich měla většina shromažďovat před místy Hlavního útoku, ale bojovat, být aktivní, měly být spojenecké jednotky i v místech Vedlejších útoků. Pokud by se ukázalo, že je německá armáda skutečně tak zničena, jak zpravodajci v euforii říkali - stát se tak mělo západně od Rýna - celou válku na Západě by pro Spojence měl ukončit - mohutný, po obou křídlech vedený - obchvat Porúří. Štáby, které tohle plánovaly si byly vědomi, že na to mají materiální zdroje i lidské prostředky. A věděly, že tenhle útok mohou provádět při pokračující letecké ofenzívě proti německému hospodářství.
Jenže tohle byly plány nejvyšších spojeneckých štábů!
Generálové na bojištích připravovali něco jiného!
Se vším začal generál Montgomery, který ještě v době, kdy se bojovalo u Falais, vypracoval se svým štábem plán, který také vycházel z této euforie - Němci již jsou, a nebo rychle budou poraženi, a který dle něho měl změnit strategii válčení v Evropě na rok 1944.
Dokonce "Monty" tvrdil, že je možno, dle jeho plánu, vyhrát válku už do konce roku 1944!!!
O plánu nejprve informoval, a to již 17. srpna, Bradleyho, myslíc si o něm mylně, že generál Bradley, tehdy velitel americké 12. Skupiny armád, bude i nadále podřízen jeho velení.
Podle operačního plánu generála Montgomeryho mělo být dosaženo konečného cíle "Operace OVERLORD", zaměřeného na průmyslové Porúří, při využití všech spojeneckých Skupin armád ( jak americká 12. Skupina armád, tak britská 21. Skupina armád) ve Francii tak, že všechny projdou přes Belgii a do Německa vstoupí severně od Arden. Chtěl obě Skupiny armád udržet pohromadě, když útok chtěl provádět především svou britskou 21. Skupinou armád tak, že by osvobozoval pobřeží kanálu La Manche, Flandry a obsadil Anwerpy, zatímco Bradleyova 12. Skupina armád by postupovala po hlavní invazní trase na Porúří, přes Lutych, Cáchy a Kolín.
¨Montgomeryho plán mnohé důstojníky SHAEF také lákal - navozoval lákavou myšlenku - v případě úspěchu se vyčistí pobřeží La Manche od raket V-2, osvobodily by se přístavy u La Manche a také Antwerpy, což by zároveň pro Spojence znamenalo, že se mohl vyřešit problém se zásobováním. Spojenci by zároveň útočili přímo na ekonomickou základnu Říše - na německý průmysl a na srdce Říše - směrem na největší města.
Celý Montyho plán předpokládal, že velení v Evropě bude mít ve svých rukou on. Právě proto požadoval, aby mu byly úplně podřízeny všechny pozemní jednotky. To byl základní problém, který neobyčejně Američany dráždil. Totiž Monty v té době některé divize "doslova kanibalizoval" (spojoval jednotky s nízkým stavem, když převáděl prapory a pluky do jiných divizí), aby nahradil ztráty vzniklé po bojích v Normandii. Zároveň vstupoval do myšlení Američanů další aspekt, proč chtěli americké velení. Američané v té době přiváděli do Evropy čtyři divize měsíčně, když Britové v té době i s Kanaďany jednu (poměr 4 : 1). Američané nechtěli sloužit pod Montgomerym i z důvodů, jeho předchozích bojů v Normandii, když zvláště americké veřejné mínění žádalo změnu. Tehdy i generál Marshall, náčelník štábu USA, naléhal na Eisenhowera, aby se již ujal velení vojsk v Evropě.
Vědělo se, že při Eisenhowerově velení bude mít i Bradley větší volnost a Bradley to hned dokazoval tím, že předložil se svým štábem: "Operační plán - od Normandie po Rýn" ze dne 20. srpna 1944.
Jak říkají historické podklady uvedené výše, lze "Operační plán - od Normandie po Rýn", charakterizovat tak, že zcela popírá vidění Montgomeryho, když jeho stručná charakteristika je, cituji:
"Americká 12. Skupina armád se po dokončení současných operací přeskupí a bude pokračovat v postupu v rámci pásma na severovýchod, přejde SEINU, obklíčí PAŘÍŽ a bude pokračovat v postupu s cílem obsadit přechody RÝNA, od ŠTRASBURKU po MOHUČ včetně."
Ještě než Eisenhower převzal v Evropě velení všech vojsk (a stalo se tak 1. září 1944), snažil se určit další cíle postupu v Evropě (v době bitvy u Falais) a postupně 19. srpna 1944 navštívil generála Bradleye, a potom Montgomeryho a opětovně, ještě zvlášť, 23. srpna generála Bradleye. Generál Eisenhower při těchto samostatných návštěvách - u každého generála zvlášť - neustále hovořil o plánu útoku "Na široké frontě", přijatý v květnu 1944 a současně všem generálům zdůrazňoval prioritu - Hlavní směr postupu - přes Lutych, Cáchy a Kolín nad Rýnem a Vedlejší směr postupu - přes Mety k řece Saar.
Když takto znovu určil priority a záměry, znovu přikazoval( zřejmě nikoliv důrazně) Montgomerymu dobýt Brusel a Antwerpy a po trase bojů britské 21. Skupiny armád dobýt přístavy na pobřeží La Manche. Plán pro Montgomeryho znamenal, že musí využít obě své armády, jak britskou 2. A, tak kanadskou 1. A, když americká 1. A generála Hodgese měla krýt pravé křídlo britské 2. A a kanadská 1. A měla postupovat vlevo od britské 2. A po pobřeží La Manche, viz mapa. Montgomerymu Eisenhower dovolil "koordinaci" postupu americké 1. A generála Hodgese při postupu na Cáchy. Tímhle rozhodnutím sice zůstávala americká 1. A generála Hodgese pod velením generála Bradleyho (jeho 12. Skupiny armád), ale Bradley se zároveň stával zodpovědným za přístupové cesty do Německa. Generál Bradley Eisenhowerovo rozhodnutí vnímal jako ztrátu jedné armády ve prospěch Montgomeryho a pokoušel se "Ikeho" přesvědčit, aby omezil Montgomeryho "koordinaci" jen na jeden americký sbor a zároveň měl poslat Montgomerymu "varování".
Protože Eisenhower věděl, že další bojové operace budou závislé na zásobování, přikázal Bradleymu, aby vyčistil přístavy v Bretani, než budou k dispozici jeho hlavní zásobovací tepny v Antverpách a Marseille a než bude zrekonstruována evropská železniční síť.
Zároveň v té době Eisenhower pověřil Bradleyho, aby soustřeďoval své jednotky východně od Paříže, což Bradley pochopil jako souhlas s Pattonovým postupem.
V celém tomto rozhodování však žádná instrukce ani Eisenhowera, ani SHAEF, neuváděla, který postup je "důležitější". Jestli ten Pattona k řece Saar, nebo ten Montgomeryho při osvobozování přístavu kolem La Manche. Stejně jako neuváděla jak důležité je dobytí Antverp, nebo Bradleyho otevření bretaňských přístavů...!!!
