Mapa útoků Spojenců od 26. srpna 1944 do 14 září 1944.
Posledním popisem historických událostí je zde - XIV. díl. Do Německa 44, 45. Osnovu viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=197&t=2411
, který bude po Úvodu nejprve zván - Operace MARKET GARDEN a bude se skládat z článků s těmito tituly:
1) Operace MARKET GARDEN. Úvod.
2) Ústup Wehrmachtu z Francie, Belgie a Holandska a konsolidace německé armády počátkem září 1944.
3) Plánování Operace MARKET GARDEN a den 17. září 1944 u všech zúčastněných divizí.
4) Boj americké 101. vzdušně-výsadkové divize v okolí Eindenhovenu a britský 30. as.
5) Boj americké 82. vzdušně-výsadkové divize v okolí Nijmegenu a britský 30. as.
6) Boj britské 1. vzdušně-výsadkové divize a polské 1. parašutistické brigády od 17. září do 26. září 1944 v Arnhemu a jeho okolí.
7) Bilancování a chyby v Operaci MARKET GARDEN.
8) Boje po MARKET GARDEN a Bitva v Ardenách prosinec 1944 až leden 1945.
9) Boje na Západní frontě do 8. a 9. května 1945.
1) Operace MARKET GARDEN. Úvod.
Když jsem si připravoval "Operaci MARKET GARDEN", pokračování bojových operací po skončení "Operace OVERLORD" (podle některých historiků byla "Operace OVERLORD" skončena 26. srpna 1944, kdy bylo dosaženo naplánovaných cílů, viz horní mapa. Dle některých historiků to bylo 1. září 1944, v době, kdy generál Eisenhower převzal přímo velení všech jednotek na evropském kontinentě, stejně jako řízení všech pozemních operací.) zaujal mě v historických knihách nesoulad mezi veterány, kteří na sebe nevražili ještě 50 let po skončení "Operace MARKET GARDEN", tedy v roce 1994. Vojáci, nyní již staří veteráni, z různých jednotek, kteří se při příležitosti 50. výročí (scházeli se takto na bojištích od Eindhowenu až po Arnhem každým rokem a především v desetiletí od operace), nyní jako dědové a pradědové, se scházeli přeci proto, aby vzpomenuli na své mrtvé kamarády a na onen - "děs a běs", který museli jako 18ti, někteří již 30ti letí, prožít ve svém mládí. V mnohých z nich, kteří vše přežili, bylo ještě v jejich sedmdesátém až osmdesátém roku věku velké množství trpkosti a zklamání. Tahle trpkost a zklamání vznikala s přibývajícími roky, když se měnila ze strašného vzteku na pokraji fyzického napadání, aby po 50ti letech zůstalo jen popichování a nepříjemné pocity?
Jak líčí ve svém úvodu britský historik Tim Saunders v knize - NIJMEGEN, 82. vzdušně-výsadková divize, zažil při setkání nevraživost různých britských jednotek. Drsná událost, Tima Saunderse zaujala i z toho důvodu, že se týkala příslušníků stejné armády - britské armády - jen ti vojáci byli z různých jednotek účastnících se "Operace MARKET GARDEN".
Britský historik Tim Saunders tehdy, v roce 1994, seděl s veterány z dorsetshirského pluku a okolo nich procházeli veteráni s červenými barety - veteráni britské 1. vzdušně výsadkové divize. Byla to, jak bylo řečeno, oslava a vzpomínka při příležitosti 50 let "Operace MARKET GARDEN".
A tihle muži, dědové, veteráni s červenými barety si neodpustili, směrem k veteránům dorsetshirského pluku pokřikovat, cituji:
"Hele, třicátý sbor (XXX. as - 30. as), akorát včas na vystřídání!"
A následovaly i jiné mnohem peprnější, ale i podobné poznámky. Historik si myslel, že jde jen o popichování, ale s přibývajícími minutami a hodinami mezi oběma skupinami veteránů rostlo nepříjemné napětí, které on sám připisoval pocitům nevraživosti z porážky a z faktického zničení britské 1. vzdušně - výsadkové divize ( britská 1. vzdušně-výsadková divize byla skutečně po skončení bojů rozpuštěna a nebyla již obnovena - i o tomto budu podrobněji informovat...). Pro tyto veterány, dědy a pradědy, bylo vše živé i po padesáti letech.
Ti dorsetshirští sem přijeli uctít památku kamarádů, kteří přece padli při násilném přechodu přes Rýn, když chtěli pomoct právě těm červeným baretům - britské 1. vzdušně-výsadkové divizi v Arnhemu. Dorsetshirští sami dobře věděli, že se nedokázali probojovat do Oosterbeeku včas a ani jich nebyl dostatek, aby dokázali zabránit skoro zničení 1. vzdušně-výsadkové divize. Zároveň si však byli vědomi, že nic nezanedbali. Bojovali přece celou cestu už z Normandie, ztráceli své kamarády a skutečně dělali co mohli. Vůbec nechtěli nést nějakou odpovědnost, že by něco "oni" zpackali - i když mezi nimi byli i bývalí velitelé rot - ani "oni" se necítili odpovědni za "porážku" v "Operaci MARKET GARDEN". Byla to porážka?
Takovéhle a podobné zážitky neměl jen historik Tim Saunders, ale mělo je velké množství veteránů, ale i lidí, kteří se nějakým způsobem s "operací MARKET GARDEN" seznámili.
I tohle byl jeden z důvodů proč jsem i já prostudoval spousta historických knih, z nichž některé informace zde použiji - jsou vždy na konci článků v Použité podklady - abych se pokusil objasnit - jak skutečně bojovali před 69ti lety
vojáci britského 30. as, vojáci americké 101. vzdušně-výsadkové divize ("Křičící orli") u EINDNHOWENU a jeho okolí, vojáci 82. vzdušně-výsadkové divize v okolí NIJMEGENU a vojáci britské 1. vzdušně-výsadkové divize a Sosabowského polské 1. vzdušně-výsadkové brigády u ARNHEMU. Chci to popsat tak podrobně jak mě to informace z mých podkladů dovolí. Totiž i u nás je většinou známá jen samotná bitva o - Příliš vzdálený most - most u ARNHEMU. Ve skutečnosti bylo mostů pozemního koridoru 21 a z toho těch nejdůležitějších bylo víc než 5 a když to úplně zúžím tak 3 - u Sonu, v NIJMEGENU a u ARNHEMU. Mostů v koridoru, které měly být obsazeny, zabezpečeny a udrženy, než po nich projede 30. ( XXX.) as. Ale mělo stačit jen projet?
Celou Operaci MARKET GARDEN budu popisovat hodně podrobně, aby si každý mohl udělat mnohem podrobnější obraz než velká většina lidí má. Totiž těžké boje ve všech třech ohniscích vysazení byly skutečně těžké - ať již to bylo u americké 101. vzdušně-výsadkové v oblasti Eindhovenu, která po počáteční snadném přistání a poměrně rychlém spojení s 30. as, čelila německým útokům od západu i východu -, když od východu to bylo přímo z území Třetí říše. Ona hlavní cesta 30. as do Arnhemu byla i několikrát za den přerušena na dlouhé hodiny vojáky Wehrmachtu.
Stejné to bylo u americká 82. vzdušně výsadková divize, která v okolí NIJMEGENU a v samotném NIJMEGENU měla ohromné potíže. Již legendární a nešťastné boje v Arnhemu a okolí, které sváděla britská 1. vzdušně-výsadková divize generála Urquharta a Sosabowského polská 1. vzdušně výsadková brigáda, tak budou zasazeny do kontextu místních bojů a doby.
Je totiž zvláštní a pozoruhodné, že většina lidí ví nejvíce o bojích okolo mostu u Arnhemu v podání britského 2. praporu podplukovníka Frosta a jedné průzkumné roty z 3. praporu pod velením majora Gougha z 1. parašutistické brigády a již minimálně o bojích ostatních praporů a dokonce se málo ví i o 4. parašutistické brigádě všichni z britské 1. vzdušně-výsadkové divize a i ostatních praporech. Ještě se snad ví i o polské 1. výsadkové brigádě generála Sosabowského.
Něco málo se také ví o hrdinském, až sebevražedném, násilném přechodu řeky Waal americkým 3. praporem z 504. parašutistického pluku ( 82. vzdušně-výsadková divize generála Gavina) na skládacích, britských celtových útočných člunech. A skoro nic o bojích americké 101. vzdušně-výsadkové divize generála Taylora v oblasti Eindhovenu. Už vůbec nic se neví, že vlastně fronta britského 30. as, kde na čele útočila britská Gardová divize a s ní, či za ní jedoucí britská 43. pěší divize, které měly v nizozemské krajině plné močálů a polderů ( viz zde:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Polder
) velice těžkou úlohu a spolu s parašutisty útočily v uzounkém prostoru fronty( někdy se říkalo na šířku tanku, či v šířce silnice). Celé frontě do Arnhemu, na které útočil 30. as, se také říkalo "slepé střevo", neboť v takovém prostoru - jako pytel - "slepé střevo" na mapě skutečně vypadá. Na tento pytel, "slepé střevo", po celé jeho délce - z boku od západu až k jižnímu břehu Dolního Rýna na Brity a Američany útočila ze západu německá 15. A generála pěchoty Gustava von Zangena a 1. parašutistická armáda generála Studenta a to již od 18. září až prakticky do října a listopadu 1944. Od východu na "slepé střevo", od 18. září
až do bitvy v Ardenách, v prosinci 1944 ( viz zde mapa od 17. září do 3. prosince 1944) útočily různé německé "Bojové skupiny" utvářené již i z kasáren a velitelství Třetí říše, jejíž původní hranice byly místy ani ne 20 km od hlavní silnice do Arnhemu. Britové musely znovu a znovu odebírat od útočících jednotek 30. as tanky, doplňovat je mnohdy americkými parašutisty, a svou pěchotou, zvláště v prvních dnech, a pak i další britskou pěchotou z 43. pěší divize, a znovu a znovu odrážet německé boční protiútoky. Stále více jednotek zde bylo neustále zapojováno do boje.
O tomhle všem budeme nyní podrobněji hovořit v mých článcích.
Historici se mnohokrát, za posledních 50, 60 let, zamýšleli - Proč je tak málo řečeno a známo o tom co jsem nyní napsal zde v Úvodu, že zná každý jen Arnhem? Tak třeba již vzpomínaný Saunders říká, že důvodem proč je nejvíc znám Arnhem a ostatní informace jsou nerovnoměrné je prostá. Totiž reportéři a novináři, kteří přistáli s britskou 1. vzdušně-výsadkovou divizí v Arhemu, měli perfektní pojítka do svých redakcí a novin (na rozdíl od vojáků - radistů a spojařů - vojáků britské divize - i to bude osvětleno). Novináři a reportéři tak mohli do svých redakcí a novin podávat živé zprávy, napínavá čtení, která dokázala zaujmout čtenáře jak ve Velké Británii, tak v Americe - ale o Britech. Všichni, kteří poslouchali tehdy záznamy vysílání Stanleye Maxteda na BBC byli uchváceni dramatickými událostmi, které popisoval.
Úplně jiná byla situace u Američanů, u 82. a 101. vzdušně-výsadkové divize, kde byli jen dva novináři, když zároveň tomu jedinému novináři u 82. nebyla poskytnuta vůbec žádná pomoc při předávání zpráv redakcím. A tak to vypadalo, tehdy i několik desítek let po válce, jako kdyby bojovali jen Britové. O americkém podílu na MARKET GARDEN bylo něco známo jen útržkovitě a nikdo z toho většinou nepochopil celek a někteří lidé jej nechápou ještě ani dnes. Již tehdy, těsně po válce vše předvídal generál Brereton, velitel 1. spojenecké vzdušně-výsadkové armády, který řekl, že to bude trvat dlouho, než se vše napraví. Přímo řekl, cituji:
"V následujících letech si bude každý pamatovat Arnhem, ale nikdo si nevzpomene na to, že dvě americké divize bojovaly téměř až do poslední kapky krve v krajině holandských kanálů a vytloukaly ďábla z německých vojáků."
A tak se také skutečně stalo.
I já se chci pokusit svými články na Palbě, přispět svou "troškou do mlýna" a seznámit čtenáře s bojem obou amerických vzdušně-výsadkových divizí na Groesbeecké pahorkatině a při dobývání mostu v NIJMEGEN. Pokusím se popsat boje na 96ti km koridoru, vzdálenosti, kterou do Arnhemu musel absolvovat za bojů britský 30. as. Samozřejmě na závěr budou stejně podrobně popsány i těžké boje britské 1. vzdušně výsadkové divize generálmajora R. E. Urquharta u Arnhemu a v Arnhemu od 17. do 26. září 1944.
Podrobně si popíšeme, i když jsme si již mnohé řekli v posledním díle Normandie, strategii a taktiku Spojenců v srpnu a počátkem září 1944, aby ti hloubavější pochopili, že po rychlém postupu koncem srpna a v prvé dekádě září - neměl SHAEF a Eisenhower - vlastně žádnou dlouhodobější reálnou strategii( mimo - "Bít Němce až do Berlína a na Východní hranice Třetí říše"....), neboť jí při měnící se situaci nestačili prostě štáby připravit. A tak se vlastně štáby - SHAEF a Eisenhower - jen přizpůsobovali a přizpůsobovali tomu, co generálové navrhovali...!!!( nebrat úplně doslova, i když i tyto věty mnozí historikové skutečně vyslovovali a ve svých historických popisech použili a používají).
