Na náčrtu bojů Spojenců, mezi 10. až 19. září 1944, je v levém horním rohu vidět situace 18.
září 1944. Tedy den, kdy se severozápadně od Eindhovenu spojily jednotky průzkumu britské Gardové obrněné divize s výsadkáři americké 101. vzdušně-výsadkové divize, viz další popis.
Ranní útok britského 30. ( XXX. as) as dne 18. září 1944.
Když ráno dne 18. září 1944 navázal 506. parašutistický pluk bezprostřední radiové spojení s britským 30. as (XXX. as) dozvědělo se plukovní velení, že jsou Britové ještě 8 km od Eindhovenu. Dnes si můžeme říci 8 km - 8 km to je jako nic. Ale někdy 8 km, ve válce, v bitvě, prohrává, nebo vyhrává bitvy, či války. Tehdy, večer 17. září a ráno 18. září, začala další zpoždění narůstat, a to z různých důvodů, a už se nezastavovala až do konce bitvy, tedy až do 26., či 27. září.
Při radiovém kontaktu vyššího velení, upozornil velitel 101. vzdušně-výsadkové divize generál Taylor velitele 30. as generála Horrockse, že musí do čela, za tanky, zařadit ženisty s Baileyovým mostem ( železná skládací konstrukce, s kterou, s určitou nadsázkou, Spojenci vyhráli válku:
http://en.wikipedia.org/wiki/Bailey_bridge
), neboť onen strategický most u Sonu Němci vyhodili do vzduchu.
Britský 30. as, který byl ráno 18. září hodně dále na jih - přibližně 90 km od Arnhemu - měl vyrazit již v 6 hodin 30 minut.
Ale!
Prostě ráno 18. září v 6 hodin 30 minut tankové kolony Gardové obrněné divize vyrazit nemohly, neboť všude před nimi ležela neproniknutelná ranní mlha.
A tak od britských pozic, které tanky Gardové obrněné divize dosáhly 17. září večer, u Valkenswaardu, až na mnoho kilometrů zpět na jih, stála v kolonách, nekonečné kilometry, vozidla všeho druhu, která musela čekat až se mlha nad dálnicí rozptýlí. Baileyův most měl být připraven tak, že až se tankové kolony 30. as dostanou k Vilemíninu kanálu u Sonu, ženisté jej rychle postaví.
Přesto podle původního plánu, tedy ráno v 6,30, vyrazili britští "průzkumáci", a byla to OA z 2. praporu Gardového jezdectva (Household Cavalry), "průzkumáci" složení z elitních pluků královské jízdní a tělesné gardy (Royal Horse Guards a Life Guards). Úkolem těchto "průzkumáků" bylo provést do celé šířky a hloubky průzkum německých pozic před nimi, zjistit jejich rozmístění a sílu. Hlídky na OA se vějířovitě rozvinuly, tedy odbočily i z hlavní dálnice a hledaly středem, východně i západně, všechny cesty, kterými by, zvláště východně a západně, bylo možno obejít německé obranné pozice Bojové skupiny Heinke. Totiž to bylo jediné, co Britové věděli, že jim právě Bojová skupina Heinke brání v postupu hlavních sil divize.
Britští "průzkumáci" na OA, kteří postupovali východně od dálnice, narazili na měkkou písčitou půdu, kde navíc teklo mnoho malých potoků. Bylo jasné, že v tomto terénu, v této lokalitě, kde nemohly pokračovat ani OA, nemůžou jet tanky. Navíc hlídky na OA západně od dálnice zase zjistily, že mosty přes drobné vodní toky také neunesou tanky. Průzkum tedy ukázal, že britská Gardová obrněná divize z 30. as bude muset útočit svými Shermany jedině přes dálnici, kde průzkum zpozoroval německé tanky a SHD.
Bylo 9 hodin 30 minut, když tankisté irské gardy vyrazili dne 18. září do útoku. Tanky měly zpoždění, počítalo se, že čelní gardové jednotky obrněné divize měly na dosažení Eindhovenu 3 hodiny, když to půjde dobře a nyní už to bylo víc než 20 hodin, a to byly tanky teprve na polovině cesty do Eindhovenu. Původní harmonogram skutečně dokonce uvažoval o tom, že tanky budou v Eindhovenu za 3 hodiny po začátku "Operace MARKET GARDEN" (zde nezapomínejme, že nižší britští důstojníci se při plánování vyjádřili skepticky k časovému harmonogramu a tvrdili, že těch mostů a můstků je příliš mnoho, aby byl časový harmonogram dodržován.
(Informace pro Č 43 a pak dál i pro 44 a 45 byly čerpány z Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku, Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, když další popis a informace jsem čerpal také z historického popisu, který je, jak bylo řečeno podobný, nebo dokonce stejný, jako z mých letitých zápisů a poznámek a také z historické literatury jako je: John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM. Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků).
Mladí britští důstojníci Gardové obrněné divize byli znepokojeni nejen množstvím malých můstků a větších mostů, ale také tím, že se postup jejich tanků v noci zcela zastavil. Většina velitelů tankových jednotek chtěla v noci pokračovat, neboť si byli vědomi vzdálenosti do Arnhemu a podle předchozích zkušeností věděli, že pokud se rychle tankové jednotky nedostanou do tempa, dorazí do Arnhemu pozdě.
Jiného názoru však bohužel bylo jejich vyšší velení. Dokumentuje to pro historii právě večer 17. září. Když se totiž večer postup irské gardy zastavil, tak velitel 5. gardové brigády brigádní generál Norman Gwatkin sdělil podplukovníku Vandeleurovi, že most v Sonu byl zničen a že bude třeba most především opravit, než se bude moci pokračovat dál a pak se vyslovil takto , cituji z předchozích podkladů:
"Pokračuj zítra k Eindhovenu, starouši, ale nespěchej. Ztratili jsme most..."
Nebyla to poslední slova o pomalém postupu, kterými vyšší britští velitelé zatížily smutnou stránku Operace MARKET GARDEN. Ještě několikrát zdrželi, nebo úplně zastavili britští vyšší velitelé během operace své jednotky - bude o tom ještě řeč.
Řekli jsme si, že čelní průzkumné hlídky postupující po dálnici, objevily německé tanky a SHD. Jenomže, když čelní tanky irské gardy vyrazily na první kilometry cesty, narazily jen na velice slabý německý odpor a velmi rychle dosáhly vesničky Aalst, což bylo v polovině cesty k Eindhovenu - od míst, ze kterých ráno vyrazily.
Ale potom!
Náhle se z borového lesa proti postupujícím tankům spustil přímo uragán palby nejen z pěchotních zbraní, ale na čelní tanky začalo střílet zatím jen jedno dobře maskované SHD. Tohle SHD ještě přece jenom Vandeleurova skupina irské gardy vyřadila z boje a rychle projela vesnicí. Jenomže 3 km dál k severu, to už byla skutečně těžká dělostřelecká palba a irští gardisté byli zastaveni. Narazili totiž, u malého mostu přes řeku Dommel, na 4 dobře maskované univerzální kanóny 88 mm, když v blízkých domech, za betonovými zdmi, čekali na britskou pěchotu němečtí vojáci s těžkými kulomety. Britské tanky musely za zdi a za různé terénní překážky a tam zastavit. Vpřed vyrazila britská pěchota. Zároveň podplukovník Vandeleur požádal o leteckou podporu raketových Typhoonů. Letecký návodčí u irské gardy podplukovníku Vandeleurovi řekl, že pro špatné počasí RAF leteckou podporu neposkytne. Je jasné jak byl asi podplukovník rozčílen, když viděl modrou oblohu a dokonce se návodčího zeptal jestli se bojí piloti létat v sluníčku. Realita však byla taková, že letiště 2. taktického letectva v Belgii byla pokryta hustou mlhou a letadla z nich startovat nemohla.
A tak se čelní Shermany 2. praporu irské gardy pokusily za pěchotou prorazit bez letecké podpory, ale zastavila je palba německého universálního kanónu 88 mm, nyní přicházející z bezprostřední blízkosti. Vandeleur požádal o podporu těžkého dělostřelectva a zároveň vyslal své průzkumné hlídky, aby hledaly jiný most, či brod přes řeku - někde západněji, kam by mohl přesunout jednu ze svých tankových jednotek, která by bránícím se Němcům vpadla do zad.
Těžká britská děla spustila palebnou přehradu před čelní britské tanky. Byla však nepřesná a Němcům neublížila. Boje probíhaly již 2 hodiny aniž Britové dosáhli nějakého pokroku a Vandeleur musel čekat až se britské dělostřelectvo konečně trefí. Je jasné, že stejně tak čekaly za ním stojící kolony 30. as, které sahaly zpět až k belgickým hranicím!!!
Pak se několika OA jedné z průzkumných britských čet, která musela projíždět rozmoklým terénem, bažinami a přes nepříliš pevné dřevěné můstky, podařilo objet německý odpor na dálnici. Přibližně 6 km severně od místa, kde byli irští gardisté zastaveni, náhle narazila - severozápadně od Eindhovenu - , britská průzkumná hlídka na americké parašutisty ze 101. Krátce před polednem došlo k vítání, když britský poručík John Palmer se svými OA, jako velitel průzkumné jednotky gardového jezdectva, vítal zástupce velitele americké 101. vzdušně-výsadkové divize brigádního generála Geralda Higginse.
Poručík Palmer pak vítězoslavně informoval štáb britské Gardové obrněné divize, že "stájníci se setkali s našimi opeřenými přáteli".
Tak se stalo, že se zpožděním o něco víc než 18 hodin došlo k prvnímu spojení pozemních a výsadkových jednotek v rámci "Operace MARKET GARDEN".
