Američtí výsadkáři z 506. parašutistického pluku, divize "Křičících orlů", útočili na území
zvaném Ostrov, směrem na město Opheusden( místa viz další text).
Němci jako kdyby čekali, až Britové své tanky vyklidí, do půlnoci 3. října 1944, z celého území nazývaného - Ostrov.
Snad ještě tak dovolili, aby američtí výsadkáři zaujali přes den 4. října, "jakž takž", obranné pozice a seznámili se, to již pod palbou německých děl a minometů, s nejbližším okolím své budoucí obrany
( to poslední říkám určitě jen symbolicky a s určitou nadsázkou, neboť Němci již několik dní prováděli hromadění sil k protiútoku. Všechny informace pro Č 52, 53 a 54 jsem čerpal z - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett, podobné a stejné informace jsem čerpal také z Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, když další informace pro popis jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek a také z historické literatury jako je: John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM. Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků).
Útok proti Opheusdenu začali Němci dělostřeleckou a minometnou palbou ráno dne 5. října 1944 v 6,00 a to nejen tam, ale i na celé šířce fronty území zvaného Ostrov. Němci útočili proti všem plukům "Křičících orlů", a to jak proti 506., 501. tak i proti 502. parašutistickému pluku - viz mapa.
Do pozic amerických výsadkářů 506. parašutistického pluku střílely i tzv - " Ječící hysterky" - jak si Nebelwerfer - německé šestihlavňové minomety, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=17&t=324
přejmenovali američtí výsadkáři pro jejich ječivý zvuk, který palbu doprovázel. Jeden z historických pramenů, nahoře vypsaných, říká výstižně o střelách z Nebelwerferů, cituji:
" Vyrážely z hlavní do vzduchu na vysokou dráhu letu a pak se snášely na cíl a ječely jako zápasící divoké obří kočky."
Dělostřeleckou a minometnou palbu na celé šířce fronty území Ostrov, od 6,00 ráno 5. října a následný, zuřivý a všeobecný německý útok po celé šířce fronty, popisuje pak Burgett takto, cituji:
"Hlasité výbuchy kolem nás byly jako interpunkcí doprovázeny velkými záblesky oranžového ohně a sloupy černého kouře stoupajícího k obloze. Země se otřásala a chvěla pod účinkem kanonády. Bombardování trvalo po celou dobu útoku a doprovázelo německý postup.
Pěchota podporována tanky útočila plnou silou. To, co jsme původně odhadovali na zesílenou pěší rotu, byla ve skutečnosti celá 363. divize lidových granátníků ( 363. Volksgrenadier Division), zesílená plukem polního dělostřelectva, tanků a praporem ženistů. Hlavní nápor směřoval proti 3. praporu. Celá rota jednotek zbraní SS překročila řeku a udeřila na linii 2. praporu, byla však odražena. Boj byl tvrdý a surový. Nejméně dvěma výsadkářům byly odtrženy všechny končetiny a jejich těla byla kanonádou rozervána na kusy. Mnohem více jich bylo zabito nebo raněno. Stanice první pomoci, zřízená ve starém větrném mlýně, byla přeplněna během první hodiny bitvy".
Tolik tedy Donald R. Burgett.
Od začátku palby a německých útoků uplynuly 2 hodiny, když se okolo 8 hodiny ranní do pozic bránícího se 3. praporu dostavil plukovník Sink, velitel 506. parašutistického pluku, který velení praporu oznámil, že jsou již posily na cestě. Výsadkáři 3. praporu musí své posice ubránit než jim na pomoc dorazí, ze zálohy 506. parašutistického pluku, 1. prapor.
Boj však nečekal.
Své zálohy musel bránící se 3. prapor nasadit již v 8 hodin 45 minut. Totiž německá 363. divize lidových granátníků si počínala, ač nedávno zřízená, velice zkušeně a takticky vyspěle. Němci útočily proti obraně 3. praporu výsadkářů neustále a na všechna místa. Když výsadkáři odrazili německý útok na střed obrany, již byl zformován a spuštěn útok proti pravému křídlu. Když byl ten odražen, Němci útočili proti levému křídlu. Stále hledali kde je to slabé místo výsadkářů amerického 3. praporu. Stálým měněním míst útoku na sever, jih postupně tlačili americký 3. prapor z jeho široké obrany před městem Opheusden zpět - na východní okraj města - takřka o 400 m.
Na podporu 3. praporu byl vyslán 1. prapor ze zálohy pluku z toho důvodu, že 2. prapor, který byl blíž, nemohl nikoho postrádat. Německá ranní palba, stejně jako poté útoky pěchoty a tanků zasáhly také 2. prapor.
A tak se z roty A, z 1. praporu, vydala, jako první na pomoc 1. četa a za ní hned 3. četa, které se urychleně přesouvaly do Opheusdenu. Po dosažení města pokračovala 3. četa dál až k 3. praporu. Výsadkáři 1. čety, roty A( samozřejmě 1. prapor), se dle rozkazu zatím zakopali u železniční stanice Dodewaard-Opheusden ( železniční stanice - viz mapa - Útok 1. praporu 506. parašutistického pluku na Opheusden), kde byli chvíli v záloze.
Bylo 14 hodin 40 minut odpoledne dne 5. října, když byla 1. četa odvolána ze zálohy a měla se zúčastnit útoku, přes pozice rot G a H 3. praporu, když se, se zbytky těchto rot, měla účastnit útoku, jehož cílem bylo získat zpět terén, který Němci ráno na úkor 3. praporu získali.
V bojových formacích postupovali výsadkáři po úzkých silnicích, šikmo na sever do centra Opheusdenu. To proto, že museli po cestě obejít právě probíhající bitvu 3. praporu s Němci. Hustá střelba a šikmé úzké uličky byly důvodem proč do pozic 3. praporu dorazili až po 15, 00 a vlastně z chodu, v sestavě pluku, na Němce zaútočili.
Odpolednímu útoku praporů amerického 506. parašutistického pluku předcházela těžká dělostřelecká palba britského Královského dělostřelectva.
Samotný útok prováděl výsadkářský pluk roztažen na linii široké 4 500 metrů, tedy od jihu od řeky Waal až na sever k hrázím Dolního Rýna. Parašutisté v rojnicích dospěli v překládané palbě Královského dělostřelectva až k německým zákopům, které okamžitě zasypali granáty a střelbou ručních zbraní. Do toho přilétala z druhé strany palba německých dělostřelců a minometčíků, ke kterým se vzápětí přidaly již vzpomínané "Ječící hysterky". Mnoho výsadkářů bylo zabito a zraněným nebyl čas pomáhat ihned. Ze zákopů se muselo dál! Parašutisté pak hluboce sehnuti běželi na krátké vzdálenosti, vždy jen k nejbližší nerovnosti, či díře, která poskytovala alespoň na moment nějaké krytí. A pak zase vpřed. Byl to závod se smrtí, která byla všude okolo.
Jak probíhal další boj, jak rychle a neromanticky přicházela smrt, si řekněme opět od pamětníka( proto pohled 1. osoby - Vyběhl jsem... atd...) a z hlášení zachycená u divize Křičící orli, jak je historicky popisuje, Donald R. Burgett, ve své knize - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku, když o útoku 506. parašutistického pluku, přímo v Opheusdenu, hovoří i další výše uvedené zdroje( autentičnost a jedinečnost doby a místa je tak zaručena), cituji:
"Na konci jedné uličky se útočníci stočili doleva a jako do trychtýře vbíhali mezi dva domy. Následovali jsme je. Po celou dobu dopadaly kolem nás dělostřelecké náboje. Vyběhl jsme z uličky mezi domy a ocitl se s několika ostatníma za krátkou nízkou cihlovou zídkou, která vedla od rohu jednoho z domů k hlavní ulici. Do rachocení pušek se ozývaly rychlé trhavé dávky německého kulometu. Kulky pleskaly o zídku a o dláždění kolem nás. Dva výsadkáři skrčení za zídkou vystrčili nad ní současně hlavy a kulomet na ně vyslal rychlou štěkavou dávku. Oba se opět současně skrčili za zídku.
´Nedělejte to!" Varoval jsem je. ´Ten Němčour vám ustřelí hlavy!´
´Kdepák,´ odpověděl jeden z nich. ´Nedokáže trefit vůbec nic. Chceme zjistit, odkud střílí. Jak to zjistíme, zabijeme ho.´
Muž přede mnou se sklonil a proběhl hustou palbou přes ulici k rohu dalšího domu, kde se ukryl. Pak vyhlédl za roh a pokoušel se objevit nepřátelského střelce. Další výsadkář se odvážil přes silnici a opět si vysloužil palbu německého kulometčíka. Hned poté oba výsadkáři za krátkou zídkou znovu současně vystrčili hlavy.
´Ten kulometčík chce zjistit, kam se trefuje a hodlá vám ustřelit hlavy,´ nabádal jsem je znovu k opatrnosti.
´Depák, nedokáže nic trefit,´řekl jeden z nich a zasmál se.
Nepřátelský střelec zvolil tento okamžik, aby znovu zmáčkl spoušť k nové salvě, a tentokrát kulky našly svůj cíl. Přilby obou výsadkářů vyletěly do vzduchu a jejich mozky pocákaly zem mezi nimi. Oba padli mrtví s ustřelenými temeny.
´My toho hajzla dostaneme,´pronesl někdo. ´Podejte sem bazooku.´
Po rojnici se předávalo volání: ´Bazooku sem! Bazooku sem!´
Vysoký voják, o kterém se ukázalo, že je to Charley Syer se propracoval k nám s bazookou.
´Můžeš trefit ten dům na konci ulice?´ Zeptal se někdo.
´Jasně, že můžu, ale nemám žádné rakety,´odpověděl Charley.
´Má někdo raketu?´
Nikdo neměl raketu. Obvykle má každý výsadkář u sebe pár raket, pár min a skříňku nebo dvě nábojů do kulometu, ale zrovna teď neměl nikdo žádnou raketu do bazooky. Zpátky po frontové linii se předávalo volání: ´Má někdo tam vzadu raketu do bazooky?´ Ani jedna nebyla k "mání". Charley vypotřeboval všechny své rakety střelbou na nepřátelské obrněnce..."
