Na této mapě je vidět, jak do rána dne 19. září 1944, Němci svými protiútoky v předchozích
dnech, omezili prostor americké 82. vzdušně-výsadkové divize, který ten den ráno nesahal ani k bývalým hranicím s Třetí říší - viz pravou část mapy - Německo.
"Mobilizovaná" německá 406. pěší divize, o jejímž vzniku jsme si řekli v Č 78, ihned poté, co se dostala 18. září do Holandska, pokračovala do severního konce německého sektoru, kde měli američtí výsadkáři vybudovanou značnou část svých pozic chráněnou jen hnízdy odporu. A tehdy právě se ukázala, praxí vzniklou z mnoha let války, německá schopnost sestavovat - "Bojové formace 'ad hoc' " - tedy příležitostně, dočasně a za určitým účelem. Z německých vojáků všech věkových kategorií - z poddůstojnických škol, prapory vysílané jako posily a výcvikové prapory, stejně jako prapory sestavené z nahluchlých vojáků, nebo vojáků se žaludečními potížemi - začlenili zkušení, bojem a roky války vycvičení poddůstojníci a důstojníci pod velitelství 406. pěší divize. Navíc měli ještě k dispozici i část jednotek, které se nerady začleňovaly do Wehrmachtu - vojáky z pěších jednotek Luftwaffe.
Bylo pondělí 18. září 1944 v 6 hodin 30 minut za svítání, když takto soustředěná smíšená jednotka v síle přibližně čtyř praporů, byla již připravovena - jako první sled - a nastupovala k útoku na předsunutá postavení amerických výsadkářů.
Německý velitel sboru generál Feld, který od Modela dostal rozkaz, aby takto narychlo vzniklou německou pěší divizi poslal do útoku. O německé 406. pěší divizi, které velel generál Scherbenning, si sám její velitel zapsal, cituji:
"Divizi byl uložen téměř nesplnitelný úkol - měla zaútočit svým různorodým davem na vybrané, v bojích zocelené jednotky. Bylo však nezbytné riskovat útok, aby se předešlo postupu nepřítele na východ, a aby se nepřítel oklamal předstíráním naší síly."
Celkem na americké výsadkáře útočilo 2 300 německých vojáků, které podporovalo pět obrněných a tři polopásové OT s namontovanými čtyřčaty - protiletadlovými kanóny 20 mm. Německý útok začal v 10 hodin 30 minut proti nejřidčeji obsazenému území amerických výsadkářů - proti obrannému perimetru mezi Groesbeekem a Beekem ( prostor Beek a Groesbeek viz zde na mapě s názvem :
Bojové operace 508. parašutistického pluku v den D - 17. září ve směru Groesbeek-Nijmegen
). Bylo to v té samé době, kdy německá "Bojová skupina Gobel" napadla na německém levém křídle prostor Riethorst viz. Č 71, 72. viz odkaz: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5922
Německý útok v popisovaném prostoru podporovalo jen 24 minometů střední ráže, ale jak již bylo u německých jednotek zvykem, bylo zde vysoké procento kulometů, které kryly postupující německé pěšáky. Německé zápisy hovoří o tom, že nejen velitel sboru, který rozkaz vydal, generál Feld, ale i další němečtí důstojníci této 406. pěší divize, prý byli překvapeni, že: "... zpočátku útok všude pomalu postupoval."
Pak prý se přece jenom začalo ukazovat, že ti němečtí pěšáci "narychlo sehnaní" - "soustředění němečtí amatéři" - nejsou stejně dobří, jako by byly německé frontové jednotky. Nebyl to rovnocenný soupeř pro - "v boji zocelené americké výsadkáře".
Po krátkém postupu "...soustředěných německých amatérů..." již velmi brzy hlásil jeden z velitelů německého praporu, kapitán Gruenenklee, rádiem generálu Scherbenningovi, že jednotky z jeho doplňků jsou pod silnou palbou z křídel a nejsou schopné postupovat. Major Rasch byl se svým generálem v přední linii, východně od Groesbeeku, kde viděl, že útok jeho praporu začíná ochabovat. Jednalo se o zkušeného pěchotního velitele, který byl nyní vyslán do první linie, aby zvedl morálku a obnovil útok. Ten později vypověděl o "...soustředěných německých amatérech...", že, cituji:
"tihle veteráni první světové války, byli právě povoláni do armády, aby vystřídali mladší vojáky hlídající zajatecké tábory. Teď se dostali i oni na frontu. Někdo ze zákopu na mne vykřikl: 'majore, my jsme útočili už na Craoneerské výšiny ve čtrnáctém!'
'Ano', přinutil jsem se odpovědět, 'nevidíte, že je to zase na nás, abychom znovu sehráli to celé divadlo? A uděláme to přesně stejně, jak jsme to provedli tenkrát: nejdříve musíme Tommyho obrátit na útěk a pak ho rozdrtit'."
A tehdy prý, jak říká německý zápis, takovýhle burcující projev znovu zapůsobil, a ti "staří mořští vlci" přešli opět do útoku.
(Informace pro Č 79, 80 a 81 byly použity z Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné a stejné informace jsem čerpal také z Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, když další informace pro popis jsem čerpal z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)
Takže německý útok zase pokračoval a Gavin, který byl o všem informován, měl stále větší obavy o tenhle prostor. Do prostoru německého útoku však již spěchal zpátky z Nijmegenu i 1. prapor 508. parašutistického pluku, který měl pomoci vyčistit přistávací plochy pro kluzáky, které v tomto momentě drželi Němci. Přistávací plochy měly podle plánu velmi brzy sloužit II. vlně letecké dopravní operace pro 82.- vzdušně-výsadkovou divizi. Gavin volal všechny prapory, aby k vyčištění důležitého prostoru byly poslány všechny jen trochu volné síly.
Že byla situace kritická, o tom nás přesvědčují i německé zápisy, konkrétně o tom něco vypovídá i německý major Rasch, který ve svých vzpomínkách o těchto minutách svého praporu napsal, cituji:
"Nejdřív to bylo bzučení a hučení v uších, které se změnilo v lomoz a rachot a konečně v hrůzu nahánějící dunění. Nepřátelská letadla zakryla celou oblohu. Jejich kulomety bičovaly celý prostor palbou. Mezitím vybuchovaly bomby, zdálo se, že se rozpoutalo peklo. Pak na všech možných místech přistávaly kluzáky. Američané předvídali náš útok a jeho pravděpodobný úspěch a tak teď vrhali bez přestání do boje nové výsadkové jednotky... kluzáky přistávaly jako na normálním letišti."
A bylo to právě to popsané bombardování a kulometné ostřelování z letadel, které na přistávacích zónách konečně zlomilo odpor "...soustředěných německých amatérů"..., jinde..." starých mořských vlků...", starých, mladých a neduživých německých pěšáků. Přispěchavší americké roty z 505. a 508. parašutistického pluku je pak postupně vyháněly ze zón ("T" a části "N", viz mapa všech seskokových a přistávacích zón s názvem -
Nijmegen a jeho okolí, 82. vzdušně výsadková divize) mezi přistávajícími kluzáky, a kanóny ráže 75 mm amerického 376. parašutistického dělostřeleckého praporu je pak po cestě zabíjely a zraňovaly. Do kroniky německé 406. pěší divize zapsal generál Feld, že dramatický přílet kluzáků, a teď cituji:
"vyvolal paniku mezi (německými) útočníky a generál Scherbenning a já jsme jen s největšími obtížemi udrželi naše jednotky v původních výchozích postaveních...."
Na přistávací zóny "T" a část "N" útočící německá 406. pěší divize na Groesbeeckých výšinách měla 50 mrtvých a 150 německých vojáků padlo do zajetí.
Ale ani američtí výsadkáři na Groesbeeckých výšinách prý nebyli po bitvě "v dobré kondici". Museli toho od 17. září v neděli odpoledne, vlastně od 14 hodin, v nějakých 36ti hodinách, příliš mnoho absolvovat. Za celých 36 hodin nespali, jen hloubili zákopy, pochodovali, když někteří museli urazit i 24 kilometrů. V noci pak vybojovali prudkou bitvu a pak museli pochodovat zpátky, aby vyčistili přistávací zóny od Němců. Je na místě říci, že kronika 82. vzdušně-výsadkové divize má o těchto výsadkářích u Groesbeeku, u Groesbeeckých výšin, napsáno - Výjimeční vojáci.
Výsledkem všeho bylo, že byly znovu, seskokové a přistávací zóny "T" a "N", plně zabezpečeny a II. vlna vzdušného výsadku zafungovala plnohodnotně pro Američany. Přistálo 450 kluzáků Waco, které významně posílily 82. vzdušně-výsadkovou divizi generála Gavina. Vždyť v ní byla nejdůležitější část divize - divizní dělostřelectvo. Generál Gavin tak měl po II. vlně k dispozici velmi významnou palebnou sílu, i když do ní neměl zatím neomezeně mnoho munice - plné palebné průměry. Ale na tehdejší dobu a tehdejší chvíle to na chvíli stačilo.
Přesto vše si Gavin poznamenal, že ani jeho možnosti nebyly neomezené, neboť měl na Groesbeeckých výšinách a okolí jen tři své pluky. Jeho čtvrtý pluk, z 82., - 325. pluk kluzákové pěchoty - měl dle plánu přistát až další den, tedy 19. září.
(Jak si později řekneme, musela Gavinova 82. na svůj 325. pluk kluzákové pěchoty čekat dalších 5 dní, neboť odlet tohohle pluku z Anglie, byl po tyto dny neustále odkládán pro špatné počasí).
