Mapa části prostoru Arnhem - Nijmegen, s prostorem území zvaného Ostrov. Na mapě je
dislokace obou německých divizí - 9. td SS a 10. td SS - prostor Bittrichova 2. ts SS.
Posily Němců 18. září v prostoru Arnhem - Nijmegen.
Když probíráme noční a dopolední boje ze 17. na 18. září 1944 a dopoledne a odpoledne téhož dne, nesmíme zapomenout, jak říkal, v jiné souvislosti, generál Sosabowski - "A co Němci?"
Ano, zde je místo, abychom si řekli, co prováděli Němci od večera 17. do rána 18. září a také dopoledne a odpoledne v prostoru od Arnhemu po Nijmegen. Od 17. září odpoledne Němci posilovali a přisouvali jednotky ještě poměrně pomalu. Dopoledne 18. září, v době, kdy Spojenci čekali na posily z II. vlny výsadků a příchod 30. as (XXX. as), proudily Němcům posily rychleji, a to ze všech stran. Němci do bitvy, která se rozpoutávala v prostoru vysazení spojeneckých jednotek, posílali vše co šlo sehnat. K přepravě přes řeku Rýn u Pannerdenu,
viz mapa kanálu Pannerden, proudili od rána 18. září vojáci německé "Bojové skupiny Reinhold", která byla vytvořena z tankového pluku německé 10. td SS "Frundsberg". Tu v této době tvořili tankisté přeměnění na pěšáky, neboť jim tanky ještě nedorazily a měli posílit německé předmostí na jižním břehu řeky Waal v Nijmegenu. Brzy ráno 18. září dorazil do Arnhemu z Bocholtu výcvikový a záložní prapor pancéřových granátníků majora Hanse-Petera Knausta, což byla jednotka složená z rekonvalescentů. Sám major Knaust měl amputovanou jednu nohu. Jednalo se však o zkušené vojáky, kteří se do obrany Arnhemu přihlásili dobrovolně. Tahle jednotka pro Arnhem, měla ve výzbroji i několik starších tanků a polopásových OT. Tyto starší tanky (jednalo se o starší provedení PzKpfw IV) byly prvními tanky, které byly v Arnhemu nasazeny. Právě "Bojová skupina Knaust" byla jednotkou, která se vyznačovala vysokou bojovou morálkou a v Arnhemu vystřídala před severní částí mostu prapor Haupfsturmführera SS (kapitána SS) Eulinga, od 10. td SS. Euling se svými esesáky pak vyrazil přes Pannerden do Nijmegenu , kde převzal obranu jižní strany nijmegenského Dálničního silničního mostu( viz boje o Dálniční silniční most v Nijmegenu - Bojová skupina Euling, viz zde v Č 97., Č 98.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5970
). Do Arnhemu také dorazil ráno 18. září Brigadeführer SS (generálmajor SS) Harmel, velitel německé 10. td SS "Frundsberg", který rozkázal nasadit proti britským parašutistům i další posily, jako byla rota říšské pracovní služby (RAD) a také baterii lehkých polních houfnic ráže 105 mm. Tahle německá baterie lehkých polních houfnic dostala za úkol systematicky ničit, a to jeden po druhém,
bloky domů, ve kterých byli u severního konce Dálničního silničního mostu v Arnhemu britští parašutisté 2. praporu podplukovníka Frosta.
Do Arnhemu přijel také 18. září velitel německého 2. ts SS (II. ts SS), generál SS Bittrich, který pobízel Harmela, aby co nejdříve skoncoval s britskými parašutisty na severním konci Dálničního silničního mostu v Arnhemu, aby přes tenhle most mohl, co nejrychleji přesouvat posily k Nijmegenu, zvláště se mu jednalo o přesun tanků Tiger II. proti britskému 30. as (XXX. as), jeho Gardové obrněné divizi. Ty Tigery II. měl 18. září dopoledne zatím jen 3 ks - jednalo se o jednu rotu 502. těžkého tankového oddílu, které měla k dispozici "Bojová skupina Bringham" (tady historická literatura upozorňuje na skutečnost, že 502. těžký tankový oddíl byla jednotka armády - Wehrmachtu - nikoliv SS. Neměla by se zaměňovat s 502. těžkým tankovým oddílem SS, což byla sborová jednotka v 2. ts SS /II. ts SS/, který vznikl přečíslováním 102. oddílu SS. Tento oddíl těžkých tanků SS nebyl u Arnhemu vůbec nasazen, neboť nebyl dosud postaven po zničení všech jeho ještě tanků Tigerů I. v Normandii).
Z předchozího víme, že generál SS Harmel, velitel 10. td SS, byl pověřen velením všech bojových akcí proti britskému předmostí v Arnhemu.
Do Arnhemu, na velitelství Obersturmbannführera SS (podplukovníka SS) Harzera, který zastupoval velitele 9. td, přijel i maršál Model a pověřil podplukovníka SS řízením bojových operací přímo proti britskému výsadku u Arnhemu, s výjimkou bojů u samotného Dálničního silničního mostu v Arnhemu. Harzerovi tak byly podřízeny všechny posily, které přicházely do Arnhemu a Model mu předal i Krafftův - 16. výcvikový a záložní prapor pancéřových granátníků SS (složení a přesuny německých jednotek v prostoru "Operace MARKET GARDEN" viz také uceleněji v Č 19 a 20, na tomto odkaze:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5780
, stejně jako "Bojovou skupinu Weber", složenou ze spojařů Luftwaffe, jakož i granátnický prapor Hauptmana (kapitána Wehrmachtu) Bruhnse. "Bojová skupina Spindler" dostala jako posilu i jeden prapor říšské pracovní služby (RAD), který byl složený ze 16ti a 17tiletých mladíků, kteří ještě neprodělali střelby a byli tedy předáni beze zbraní, ale spolu s dalšími posilami umožnili vytvořit další dvě nové bojové skupiny:
- Jednu okolo části 9. oddílu stihačů tanků SS pod velením kapitána SS von Allwördena.
- A tu druhou bojovou skupinu z tankistů (bez tanků) 9. td SS "Hohenstaufen" podplukovníka SS Hardera.
Vznikly tak tři bojové skupiny, které vytvořily obrannou frontu německých jednotek na okrajích Arnhemu směrem k západu. Navíc polní maršál Model slíbil podplukovníku SS Harzerovi i další posily, včetně 506. těžkého tankového oddílu, který se zformoval v Ohrdrufu (Třetí říše) a měl dorazit do Arnhemu nejpozději do 23. září( první tanky tak byly u Nijmegenu již 20.září 1944 v noci...).
Západně od Oosterbeeku a Arnhemu se také od rána 18. září, přeskupovala "Bojová skupina Tettau", vzniklá z divize generála Tettau. Bojové skupiny tvořily většinou frekventanti poddůstojnické školy SS z Arnhemu a po přeskupení uzavřely obklíčení britské 1. vzdušně-výsadkové divize v oblasti Arnhem. Již během dopoledne 18. září 1944 začaly mít německé jednotky značnou početní převahu, která však netrvala dlouho, neboť se na odpoledne chystaly pro britskou 1. vzdušně-výsadkovou divizi také posily -, v podobě výsadku.
(Informace pro Č 121., 122 a 123., byly použity z Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, dále také Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné i stejné informace jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.).
Další události 18. září až do večera.
Vraťme se však znovu k ranným dopoledním hodinám 18. září, za velitelem britské 1. vzdušně-výsadkové divize generálem Urquhartem, velitelem 1. britské parašutistické brigády generálem Lathburym a podplukovníkem Fitchem, velitelem 3. praporu, kteří byli od 9. hodin dopoledne vystaveni německým útokům vlevo od nemocnice Sv. Alžběty při svém postupu za Frostovým 2. praporem. Spojenečtí generálové i podplukovník se drželi v domech podél silnice. A právě na tyto domy Němci útočili, neboť jim bylo jasné, že výsadkáři nemají neomezené zásoby munice. Opustili jsme je, když zničili dva tanky, ale objevil se nový fenomén - výsadkáři Fitchova 3. praporu, byli, dle všeho, ostřelováni výsadkáři 1. praporu podplukovníka Dobieho, kteří postupovali také od severu, směrem na jih, na pomoc Frostovu 2. praporu. Zde je v knize Arnhem uvedena úvaha Urquharta, který tuhle úvahu popsal takto, cituji:
"Obavy ve mě vyvolávala také přerušovaná palba v týlu a najednou mě napadlo, jestli ostřelovači v domech za parcelami nejsou vlastně další příslušníci 1. parašutistické brigády a nikoliv Němci. Útok se stal tak nesouvislý, že to skutečně představovalo určitou možnost, vzhledem k tomu, že 1. prapor byl severně od nás. Od té doby tento konkrétní incident bedlivě zkoumám a dnes jsem přesvědčen, že v domech byli příslušníci 1. praporu, tudíž šlo o palbu z vlastních řad."
V té době Němci drželi pozice okolo nemocnice Sv. Alžběty a na vyvýšenině za řadou domů, z kterých byly pozice úkrytů obou generálů a velení 3. praporu ostřelováno. Nejen v nočních bojích, ale i v brzkém dopoledni, se stále objevovala těžko rozlišitelná palba z jiných pozemků severního Arnhemu. Okolní domy tak byly plné raněných a venku na ulicích bylo mnoho mrtvých. Jeden z velitelů rot, již jmenovaný major Wady, který zničil granátem z okna jeden PzKpfw IV., vyšel - z nepochopitelných důvodů a bez vyzvání - na ulici, přešel malý trávník a v tom explodovala střela z minometu a on padl. Generál Urquhart se přiznal ve své knize, "že to byl jediný voják, kterého viděl padnout pouze v důsledku výbuchu. Neměl na sobě totiž žádné zranění a byl pohřben v zahradě, kde padl".
Oběti stále rostly a tak bylo rozhodnuto pokračovat po silnici a pokusit se o průlom dál do města, kde pravděpodobně bojoval zbytek 1. parašutistické brigády. Zadními vrátky vyšli generálové se svým doprovodem směrem k plotu a tam se stalo něco, co stálo málem Urquharta život, nebo nejméně těžké zranění, cituji:
"Lathbury byl vedle mě a najednou jeho samopal Sten spustil. Výstřel jen těsně minul mou pravou nohu. Vynadal jsem mu do vojáků, kteří nejsou schopni mít své samopaly pod kontrolou. Pro velitele divize bylo už tak dost nepříjemné měnit své stanoviště v akci, která byla jen stěží něčím jiným, než akcí roty, a obrovskou ironií osudu by bylo, kdyby mě přitom zkosila kulka vypálená jedním z mých brigádních generálů."
Pochopitelně, že se Lathbury omluvil a teprve pak začala další cesta, kdy generálové přelezli drátěný plot, následoval klenutý průchod mezi domy a pak vběhli do úzké dlážděné ulice. Tam již stáli dva důstojníci, kteří do ulice vykoukli a všechny hlasitě varovali, aby si při dalším postupu dali velký pozor....
