Mapa - Pozice Frostova 2. parašutistického praporu a průzkumné roty majora Gougha
na Arnhemském mostu mezi 17. zářím až do na noci a rána na 21. září 1944.
Velení britské 1. vzdušně-výsadkové divizi, které po 9. hodině 15 té minutě 18. září po zmizelém a tudíž nezvěstném Urquhartovi, převzal generál Hicks nebylo ani trochu jednoduché. A to po celý den. Některé obtíže jsme již řekli( spojení s jednotkami nebylo, přehled o situaci praporů a brigád divize nebyl a chyběly i další informace). S přibývajícím časem obtíže narůstaly. Pro generála Hickse bylo stále obtížnější si udělat vůbec nějaký přehled, kde koho, v kterém čase má. Nevěděl tedy, kde má své vlastní jednotky, s kterými se nemohl spojit. A už vůbec neměl přehled a ani si nebyl schopen udělat nějaký odhad o obraně Němců. Již sice věděl - dopoledne a odpoledne 18. září, - že proti němu v oblasti Arnhemu stojí 2. ts SS, jeho 9. a 10. td, ale to bylo prakticky všechno. Nevěděl o jednotkách od jihu z "Bojové skupiny Tettau" a o dalších jednotkách. Musel spoléhat jen na jediné spolehlivé zprávy, které měl od dělostřelců, jejichž pozorovatelna byla ještě na věži kostela, odkud se alespoň dozvěděl, že u Dálničního silničního mostu v Arnhemu se Frostova obrana drží. Což o to, Frostův 2. prapor posílen o některé jednotky, které se k mostu dostaly, se ještě dopoledne a odpoledne 18. září držel, jenomže už brzy odpoledne začínal mít nedostatek munice a potřebovaly nutně posily. Jejich situaci a boj ten den jsme si již vysvětlovali a bylo řečeno, že Frost se spojil oklikou radiem, s Dobiem a Fitchem, jejichž prapory bojovaly v Arnhemu. I o tohle spojení však Frost brzy přišel a už vůbec nevěděl, že mu jde na pomoc prapor "South Staffords" - 2. jižně staffordshirský prapor a 11. parašutistický prapor. Generál Hicks prostě jen doufal, "že se Frost u mostu udrží a to společným úsilím čtyř praporů, kterými si myslel, že bude brzy posílen"... - útok všech čtyřech praporů byl naplánován na noční hodiny a ráno 19. září!!!
Dalším okruhem otázek, další starostí Hickse bylo, jak to bude s plánovaným výsadkem polské 1. parašutistické brigády generála Sosabowského. Poláci měli přistát příštího dne, tedy 19. září. No jo, jenomže původní plán předpokládal, že D + 3 bude již arnhemský most pevně v rukou praporů generála Lathburyho ( severní i jižní konec mostu) a Poláci, kteří přiletí na jižní stranu mostu - přistávací zóna DZ "K"( jižněji pod řekou Dolní Rýn
- viz mapa plánu - Arnhem 17. až 19. září), po něm přejdou suchou nohou. Jenomže stav 18. září k večeru byl takový, že Frost držel "silou vůle" jen severní konec mostu a Hicks měl oprávněné obavy, že Poláky čeká "krvavé uvítání po jejich přistání" - spojení s vyšším velitelstvím neměl, nemohl tedy provést vůbec žádné změny. Přistávací zónu kam měly přistát kluzáky s dopravními prostředky, dělostřelectvem a všemi zásobami pro polskou brigádu (viz mapa plánu Arnhem 17. až 19. září - severně je zóna SDZ "V"), v té době také drželi ve své moci esesáci "Bojové skupiny Herzer". Jednalo se o zónu v oblasti severozápadně od Arnhemu, kterou měla podle plánu obsadit, včetně výšin severozápadně od města, Hackettova 4. parašutistická brigáda a celého 18. září byl Hicks rozhodnut se tohoto původního plánu držet ( viz mapa
skutečných pozic, útoků a rozmístění praporů a brigád dne 18. září 1944) a generál Hackett s ním souhlasil, neboť momentálně neměli žádný jiný lepší plán k dispozici.
Když se zbývající prapory 4. parašutistické brigády generála Hacketta - 10. parašutistický prapor podplukovníka Smytha a 156. parašutistický prapor - shromáždily - a přidal se k nim ještě (KOSB) 7. prapor králových vlastních skotských hraničářů (velitelem 7. praporu byl podplukovník R. Payton-Reid - tenhle prapor dostal Hackett za svůj 10. prapor, který poslal k útokům na pomoc Frostovi, útoky měly být spuštěny večer 18. a ráno 19. září) - vyrazily všechny tyto prapory, spolu s generálem Hackettem podél železniční trati Utrecht - Arnhem na východ směrem k těm severozápadním výšinám nad Arnhemem( nejprve severní cestou LEOPARD). To vše podle původního plánu.
(Informace pro Č 127., 128. a 129., byly použity z Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, dále také Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné i stejné informace jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)
Bojová formace této Hackettovy 4. parašutistické brigády, která šla podle starého a původního plánu obsazovat severozápadní výšiny v Arnhemu, byla následující:
Jako první šli skotští hraničáři (KOSB) a za nimi pochodoval 156. parašutistický prapor podplukovníka sira Richarda des Voeux a za nimi pak 10. parašutistický prapor podplukovníka Kena Smythe. Když se přiblížil soumrak 18. září, zaujal ten přední - (KOSB) 7. prapor králových vlastních skotských hraničářů - pozice okolo malé osady Johannahoeve, u které ležela přistávací zóna Poláků. Oba další parašutistické prapory pak narazily na stále zesilující odpor německých jednotek a nebyly schopny postupovat dál ke svému cíli - dobytí severních výšin nad Arnhemem. Protože se rychle přiblížila noc, byl další postup takto nově sestavené 4. parašutistické brigády generála Hacketta zastaven. Bylo rozhodnuto útok a dobytí cílů provést druhý den - 19. září 1944 hned brzy ráno.
Popsáním těchto posledních britských jednotek můžeme zrekapitulovat stav jaký nastal v Arnhemu a jeho okolí večer a v noci dne 18. září 1944.
Britské prapory - 1. a 3. prapor z 1. parašutistické brigády, zraněného generála Lathburyho, stejně jako 11. parašutistický prapor a 2. jižněstaffordshirský prapor, byly necelé 2 km od severní strany arnhemského Dálničního mostu, tedy jen kousek od Frostovy obrany. Jenomže každý další postup, byť jen o metr, byl vykoupen "obrovskými ztrátami cenných parašutistů". Navíc je nutno říci, že 1. a 3. prapor bojovaly již od rána a večer už byly oba prapory doslova zdecimovány. Když se v podvečer oba posilové prapory - 11. parašutistický a "South Straffords" přiblížily k nemocnici Sv. Alžběty - měl již 1. prapor podplukovníka Dobieho o něco víc než 100 mužů (byl bez roty R, která byla 17. září večer obklíčena v lesích u Wolfheze a ztratila již ten den polovinu stavu, do Arnhemu dorazila ta druhá polovina až večer 18. září). Znamenalo to, že 1. prapor podplukovníka Dobieho ztratil více než 4/5 svého stavu, a to na mrtvých, zraněných a nezvěstných. (Podobně na tom byl v tu dobu 3. prapor podplukovníka Fitcha, o tom o chvíli).
Co však bylo horší - všechny čtyři prapory nebyly schopny večer ani v noci 18. září prorazit dále kolem nemocnice Sv. Alžběty - německá obrana před nimi, jak severně, tak uprostřed na východě, stejně jako na jihu, od řeky Dolní Rýn byla "jako zeď". Hovoří o tom i vzpomínka, kterou zachytil Hrbek od vojína Roberta C. Edwardse z 2. jižněstaffordského praporu, cituji:
"Přišli jsme nyní k širokému, otevřenému úseku silnice u břehu řeky před nemocnicí Sv. Alžběty a pak náhle začalo všechno střílet. Museli jsme vypadat jako terče na střelnici. Vše, co stačilo Skopčákům udělat, bylo namířit děla a minomety na tento jediný průchod asi 400 metrů široký a střílet. Minout nemohli."
Ve své vzpomínce pak vojín Edwards dál hovoří o tom, že viděl zástupce velitele své roty kapitána Edwarda Weisse, který prý běhal neúnavně sem a tam podél postupující kolony, "totálně ignorujíc všechno to železo, které lítalo kolem něho". Kapitán ignoroval vše a jen křičel stále chraplavěji "Kupředu, roto D, kupředu!" Kapitán byl prý všude a vůbec si nevšímal jak okolo něho parašutisté padají. Pokud se někdo zastavil, byl vyzván, aby dál postupoval a tak jej raději všichni následovali a vrhali se do kouřové clony. Tu kouřovou clonu vytvořil vojín Edwards svými kouřovými granáty. Doslova prý - "klopýtal přes hromady mrtvol, klouzal v kalužích krve, dokud nedoběhl na konec silnice, kde byl částečně ukryt za domy". Při tomhle šíleném útoku byl kapitán Weiss raněn, když přebíhal, těžce raněn byl i velitel roty major Phillips. Když se přepočítával stav roty "D" bylo zjištěno, že zůstala jen 1/5 a nebylo možno pokračovat dál. Podobně byli při tomhle večerním útoku na tom stejně i ostatní roty Britů. Někde postupovaly jen jednotlivé menší, nebo větší skupinky britských výsadkářů ze všech rot těchto, zde tří praporů, které se chtěly prorvat na pomoc Frostovi. Postupně však útoky odumřely a výsadkáři hledali úkryty v okolních domech.
Večer po 20,00 hodin se shromáždili, poblíž nemocnice Sv. Alžběty, velitelé tří praporů (Fitchův 3. prapor byl od ostatních třech praporů odříznut, a proto se podplukovník Fitch porady neúčastnil), velitel 1. praporu podplukovník Dobie, velitel 11. praporu podplukovník G. H. Lea a velitel 2. praporu jižněstaffordshirského pluku (South Staffords) podplukovník W. D. H. McCardie a na poradě dohodli, že další útok bude možný až v úterý 19. září ve 4,00 ráno. Všichni tři velitelé praporů - a důvodem bylo opět neexistující spojení - nevěděli vůbec nic o pozicích Fitchova 3. praporu, který se stejně neúspěšně pokoušel prorazit na pomoc Frostovi. Vůbec neměli tušení, že Fitch a jeho 3. prapor je o 300 metrů před nimi v budovách okolo silnice, která vedla podél břehu Rýna (původní jižní trasa LION). Z tohoto Fitchova 3. praporu večer zůstávalo jen něco přes 100 mužů.
O příchodu noci z 18. na 19. září, Hrbek v knize Arnhem napsal, cituji:
"V malé loděnici v ohbí řeky (pochopitelně Dolní Rýn - má poznámka) našla na noc úkryt skupina mužů z různých praporů. Spojař, jenž šel s nimi, začal ladit rádio a náhle zachytil zprávy BBC z Londýna. 'Britské jednotky v Nizozemí narážejí jen na slabý odpor,' četl hlasatel. Ve ztemnělé loděnici se kdosi posměšně zasmál. Jiný výsadkář si ulevil: 'Zatracení lháři'."
