Na mapě obranného perimetru britských jednotek u Oosterbeeku, je zase vidět, jak se k době
22. září 1944 do 23,59 hodin, oproti minulému dni, zase zmenšil.
Prostor obranného perimetru Oosterbeek, pátek 22. září 1944.
Také tento den začal německou dělostřeleckou a minometnou palbou. První zpráva, kterou generál Urquhart v šedém mlhavém ránu dostal byla, že britský styčný důstojník u polských výsadkářů, podplukovník Stevens, který byl ve čtvrtek(21.9) s nimi shozen na jižním břehu Dolního Rýna, překročil na gumovém člunu řeku na severní stranu. Neměl žádné nové zprávy, jen že 30. as (XXX. as) se pokoušel vysvobodit britské parašutisty. To ráno Urquhart vážně pochyboval o tom, že Horrocks, a Browning o nich něco vědí. Spíše bylo reálné, že si neuvědomují v jaké situaci se britská 1. vzdušně-výsadková divize nachází.
Bilancování Urquharta nebylo skutečně to ráno v pátek 22. září nijak povzbudivé. Vždyť britská 1. vzdušně-výsadková divize, která se začala od 17. září v neděli, v prostoru Arnhem-Oosterbeek vysazovat, dostala do svého operačního území, do noci z 21. na 22. září celkem 10 000 mužů, jenomže ráno 22. září jich z tohoto množství bylo bojeschopných již jen 3 000. Vůbec nebylo jasné jak dlouho se tenhle zbytek udrží. Parašutisté a bojeschopní muži měli hrozné podmínky. Od 20. září v Oosterbeeku nefungovala kanalizace, vodovod Němci přerušili. Jak již bylo řečeno, vojáci používali vodu i z ústředního topení v domech a hotelích. Problém byl se dostat vůbec k nějaké studni a nabrat vodu - byly pod palbou kulometů, nebo německých ostřelovačů. Byl nedostatek potravin. Britští výsadkáři jedli skutečně vše, co našli a pomalu vyjedli i zásoby Holanďanů, kteří je zásobovali. To málo, co dostali ze shozů, stačilo sotva raněným. Byl nedostatek munice a vojáci museli šetřit v obraně i výstřelem.
Urquhart si uvědomoval, že jeho vojáci jsou na pokraji svých sil. Rozhodl proto, že vyšle přes Dolní Rýn, pokud možno co nejvyššího důstojníka, aby tuhle situaci svým nadřízeným a přicházejícímu Horrocksovi vyjasnil. Na jižní břeh proto chtěl vyslal svého náčelníka štábu divize podplukovníka Mackenzieho a podplukovníka Eddie Myerse, ženijního náčelníka divize, který měl na jižním břehu organizovat přepravu posil.
Slíbená pomoc 30. as (XXX. as) generála Horrockse však stále nepřicházela. Horrocks, jak víme, naplánoval průlom předmostí u Nijmegenu svou 43. divizí generálmajora G. I. Thomase, jehož jedna brigáda měla postupovat podél hlavní silnice přes Elst k Arnhemu (
některá městečka, včetně Elstu, viz zde na mapě prostoru Ostrov), a druhá brigáda se měla stočit vlevo přes Oosterhout k přívozu u Heveadorpu. Thomasovy vojáci ze 43. pěší divize měli úder provést v noci ze čtvrtka na pátek, ale až do pátečního rána k ničemu nedošlo. Na Oosterhout vyrazili až v pátek ráno 22. září z Nijmegenu, kdy už se mlha rozptýlila a tak byla jedna z výhod ztracena. Ve vše zahalující mlze vyrazila obrněná auta s gardisty aniž vystřelila jednu ránu hned v ranní mlze. Jednotka gardistů Somersetské lehké pěchoty byla podporovaná četou protitankových děl ráže 76 mm, tankovou rotou a baterií SHD. Němci je zastavili u Oosterhoutu a boj tam pokračoval celé dopoledne. Druhý směr útoku narazil na silnou obranu před Elstem( viz zde bojová činnost a přesuny jednotek britského 30. as (XXX. as), které v
prostoru Elstu narazily 21. a 22. června na pevnou německou obranu, kterou prorazily až dopoledne, ale hlavně odpoledne 25. září 1944).
Dopoledne 22. září 1944, jak bylo řečeno, trvala německá dělostřelecká a minometná palba, kterou Němci postupně přenesli do obranného perimetru Oosterbeeku, a zahájili místní útoky kolem celého perimetru. Když se tak stalo, a Němci začali útočit, začali nejprve řádit snajpři. Generál Urquhart si o tomto dopoledni a snajprech po začátku útoku zapsal, cituji:
"Jejich snajpři nyní zaujali ve větším počtu pozice uvnitř našich linií a snaživý odstřelovač, který měl výhled na zadní vchod na velitelství divize (hotel Hartenstein - má poznámka), znovu a znovu vyvolával šťavnaté kletby těch, jejichž důstojnost narušoval. Když jsem stál v hotelové hale právě poblíž těchto dveří a hovořil jsem s Iainem Murrayem, začaly do zdi bušit kulky vypalované tímto důvěrně známým nepřítelem. O jeho schopnostech jsem měl zprávy již dříve, některé dokonce tvrdily, že na jedny dveře pálil, ale další nechal být. Udělat s odstřelovačem krátký proces se vypravila hlídka sestavená Lauriem Hardmanem, který jako administrativní štábní důstojník neměl co na práci. Hardmanovo protiodstřelovačské družstvo bývalo úspěšné, a tak jsem doufal, že se jim podaří toho otravného Němce odstranit."
Tahle situace byla v době, kdy Urquhart čekal na svého náčelníka štábu podplukovníka Mackenzie, kterého chtěl vyslat k Browningovi a Horrocksovi se vzkazem, že divize již není jednolitý celek, ale že jde jen o soubor jednotlivců, kteří drží pohromadě. Generál svému náčelníkovi štábu přímo řekl, cituji:
"Dejte jim jasně najevo, Charlesi, že zoufale postrádáme muže, munici, jídlo a zdravotnické pomůcky a že potřebujeme obojživelná vozidla DUKW, abychom dostali Poláky přes řeku. Když nedorazí posily dnes večer, může být příliš pozdě."
A pak pokračoval tím, že přípravy na převoz přes řeku se stanou prioritou číslo jedna a proto s ním posílá právě podplukovníka Myerse, ženijního náčelníka divize, který bude přepravu organizovat. Vybavil je radou, ať dobře prohlédnou břehy řeky Dolní Rýn, aby mohli dobře instruovat ženisty 43. pěší divize o možnostech přechodu přes řeku a dodal, cituji:
"Především se je snažte donutit, aby si tam uvědomili v jaké jsme bryndě."
(Informace pro Č 157., 158. a 159., byly použity z Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné i stejné informace jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)
Oba podplukovníci jeli nejprve džípem a pak postupovali k řece Dolní Rýn, kde již museli
pěšky okolo kostela v Oosterbeeku. Krytým postupem se dostali až k místu, kde si předtím podplukovník Myers schoval nafukovací člun, jeden z mála, který nebyl prostřelen, nebo jinak mechanicky poškozen. Krytou strouhou pak táhli oba podplukovníci člun k řece. Z hlášení nám Urquhart podává místopis, kudy postupovali a co oba podplukovníci zažili při své cestě s člunem k řece a pak až k Polákům, cituji:
"Zahnuli vlevo a přitom se přikrčovali za živý plot vedoucí k řece. Mlha se zvedla, když se však dostali ke břehu, nad řekou se ještě vznášel mírný opar.
Vodní tok se zdál být hrozně široký; rychle se dohodli kdo z nich bude veslovat - úkol připadl na Mackenzieho. Za protipovodňovou hrází na jižní straně vypadal terén znepokojivě otevřený a plochý.
Zamířilo na ně několik dávek kulometné palby, ale nezasáhly je. Pozorným pohledem pátrali po Polácích, kteří na ně měli podle dohody čekat. Rozeznali dvě ocelové helmy, které mohly patřit Polákům, ale i Němcům. Po dvě nebo tři minuty leželi v zákopu a pak se Mackenzie vztyčil, přičemž pro případ nouze svíral bílý kapesník, zatímco Myers zůstal stranou - pro případ, že by muži byli Němci.
Všechno dobře dopadlo. Jeden z vojáků byl Polák a druhý britský styčný důstojník. Pro oba posly přinesli jízdní kola a společně přejeli mlžným oparem u řeky k Polákům, kteří právě odráželi prudké německé útoky přicházející od Elstu. Bylo jasné, že Poláci ztratili a ztrácejí mnoho mužů, kvůli německým dělům umístěným na ostrohu severně od řeky, z něhož byl předchozího dne vytlačen hraniční pluk.
Uprostřed této hektické činnosti prováděl generálmajor Sosabowski na jízdním kole obhlídku své brigády a snažil se posílit jejího ducha.
Tím, že Poláci Němce v oblasti Drielu tak zaměstnávali, nepřímo 43. pěší divizi pomáhali při jejich pokusech prorazit. Když se Mackenzie dostal k Polákům a vojákům jednotky Household Cavalry, nechtěl ztrácet čas a vyslal Horrocksovi informaci o mimořádné situaci divize. Horrocks odpověděl: 'Uděláme všechno, abychom nezbytné věci doručili.'
Jakkoli však měl Horrocks dobré úmysly, zůstává skutečností, že postup 30. as (XXX. as) naším směrem byl zavrženíhodně pomalý.
Oosterhout tento pátek vyčistil útok podporovaný více než stovkou děl asi v pět hodin odpoledne. Byl to uzavřený terén s velkým počtem sadů. Uvádí se, že po bitvě zůstalo pouhých 139 německých zajatců, starý tank, 5 protitankových děl a jedno dělo ráže 88 mm. Prapor 43. pěší divize, který se zúčastnil této akce, měl celkem 19 raněných. V perimetru mezitím přibývalo mrtvých a mnoho vojáků bylo raněno podruhé, jak leželi v devíti přeplněných budovách používaných zdravotnickou službou. Někteří z raněných byli zabiti na nosítkách při německém minometném ostřelování. Němci si pro náš malý perimetr vymysleli vlastní název.
Pojmenovali jej Kotel.
Zůstali jsme tedy sami a o neuspokojivých událostech jižně od řeky jsme nic nevěděli. Stále jsme usilovali, abychom toto důležité předmostí, přes které měl Monty v úmyslu projít se svým úderem do Německa, drželi otevřené.
Za to ovšem britská 1. vzdušně-výsadková divize draze platila."
