Již zcela zmenšený obranný perimetr Oosterbeek, Němci nazývaný "Kotel", k 23,59 hodin,
24. září 1944.
Když se přiblížil v perimetru Oosterbeek podvečer 23. září 1944, celodenní déšť ustal, rozptýlily se mraky a bylo zřejmé, že noc bude jasná. Jasná noc nevyhovovala záměru Spojenců, o tom za chvíli. V obranném perimetru Oosterbeek, který se opět po celodenních bojích o něco zmenšil, se na noc připravovalo zase o něco míň britských vojáků - 2 500, tedy o 500 méně, než noc minulou. Sever obranného perimetru dál bránili skotští hraničáři (KOSB) a značkaři 21. samostatné roty majora Wilsona. To, co zbylo z 10. praporu muselo ustoupit pod německým tlakem celodenních bojů, o několik desítek metrů. Úplně na jihu, u kostela, Lonsdalova skupina všechny německé útoky, kterými chtěly odříznout britské výsadkáře od řeky Dolní Rýn, odrazila. Právě sem na severní břeh Dolního Rýna, byla v podvečer 23. září přesunuta německá "Bojová skupina Kraft", kterou podplukovník SS Harzer (velitel 9. td SS "Hohenstaufen") pověřil úkolem - "Za každou cenu zabránit přísunu posil a materiálu z jižního břehu řeky Dolní Rýn!!!" Mimo Kraftových minometů a raketometů Nebelwerfer, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=17&t=324
bylo do podřízenosti bojové skupiny, v případě překročení Rýna Spojenci, převeleny i protiletadlové baterie podplukovníka Swobody a také polní těžká děla 191. dělostřeleckého pluku, rozmístěná u Eldenu. Německé velení chtělo utopit v krvi jakýkoliv pokus Spojenců o překročení Rýna. Naopak pro Urquharta zde byla jediná naděje na zlepšení situace v perimetru Oosterbeek, případně na vysvobození z "krvavé lázně".
A na jižním břehu řeky Dolní Rýn to s přicházející tmou právě začínalo - Poláci začali s přepravou .Začátek nebyl skutečně dobrý, neboť Poláci nejprve začali sami na čtyřech člunech a dvou DUKW, a když v noci přijeli Britové, zjistilo se, že britská ženijní brigáda ze 43. pěší divize má pouhých 12 člunů, místo slibovaných 16ti. Přesto po krátké přípravě začala hlavní přeprava přes řeku a to krátce po půlnoci z 23. na 24. září, když za silné podpory britského těžkého dělostřelectva vyrazilo, nyní již 5 vozidel DUKW a 16 skládacích člunů. Byly tam stejné čluny, na kterých američtí výsadkáři před třemi dny překročili řeku Waal. Poláky přes řeku Dolní Rýn nyní dopravovali britští ženisté z 204. ženijní roty 130. brigády. A bohužel se opakovala situace, kterou Poláci zažili noci předtím. Němci opět stříleli světlice a osvětlili přepravu. Situace byla ještě horší v tom, že u řeky, v jihozápadním okraji perimetru na severní straně Dolního Rýna hořel plynojem a jeho plameny požáru osvětlovaly prostor jako ve dne. Němečtí pozorovatelé měli čluny s polskými parašutisty velmi dobře viditelné. Nejprve zahájila palbu protiletadlová děla, přidala se polní děla, minomety a raketomety. Německé kulometné dávky bičovaly hladinu řeky. Mnoho člunů dostalo zásah, ale jen pár se jich naštěstí potopilo. V polských řadách to však byl stejně krvavý masakr. Než se rozednilo, překročilo z 250 naloděných Poláků 3. praporu majora Waclawa Sobocinského, severní břeh řeky Dolní Rýn jen 200 polských parašutistů. Celkem 50 jich bylo Němci postříleno, když je proud zanesl do německých pozic, nebo bylo zabito dělostřeleckou a minometnou palbou, nebo se s těžkou výstrojí utopilo.
Ještě do večera 23. září útočily, britské jednotky generála Horrockse z 30. as (XXX. as) znovu na jižním břehu Dolního Rýna, v prostoru u Elstu a směrem na jižní břeh řeky. Dosáhnout jižního břehu Dolního Rýna se však ve směru Elst, během soboty nepodařilo. Hrbek tuhle bojovou situaci 23. září odpoledne a v podvečer popisuje takto, cituji:
"Nešťastná či spíše špatně vedená 43. (Wessex) pěší divize Horrocksovy naděje nesplnila. Jelikož útok 129. brigády na Elst podél dálnice směrem od Bemelu neuspěl, pokusil se generál Thomas přenést hlavní úder své divize na sever od dálnice a udeřit na postavení 'Bojové skupiny Knaust' u Elstu od západu. Přesun další brigády do oblasti severozápadně od Nijmegenu však způsobil obrovský zmatek. Stovky vozidel ucpaly úzké vedlejší silnice.
Přes 3 000 vojáků Essamovy 214. brigády, která se připravovala k útoku na Elst, se pokoušelo projít stejnými křižovatkami jako stejný počet vojáků 130. brigády brigádního generála B. B. 'Joea' Waltona, která mířila k Drielu. Promíchané jednotky obou brigád se začaly rozpadat na malé skupinky a do všeho toho zmatku zahájila palbu německá děla. A trvalo opět příliš dlouho, než se zácpa uvolnila, jednotky reorganizovaly a znovu vyrazily na pochod. Tím se stalo, že hlavní síly 130. brigády dorazily k Drielu až po setmění."
I proto mohla začít hlavní přeprava Poláků až po půlnoci a vše bylo nejprve v režii samotných Poláků na jejich čtyřech člunech a dvou DUKW.
(Informace pro Č 163., 164. a 165., byly použity z Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné i stejné informace jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)
Přesto se podařilo u Udenu ještě Thomasově 43. pěší divizi otevřít koridor a generál Horrocks stále věřil, že příští noc, z 24. na 25. září převede 43. pěší divizi přes řeku a dostane jí do obranného perimetru Oosterbeek. Dnes již víme, že se mu to tehdy nesplnilo.
Ještě chvíli zpět, abychom si řekli, jak v podvečer a v noci vypadala složitá a těžká situace v obranném perimetru Oosterbeek.
V době příprav na přijetí "noční várky" Poláků, zásob a munice, byl cestou od přepraviště na jihu, zpět na své velitelské stanoviště, raněn minometnou palbou do stehna a do břicha generál Hackett, v té době velitel obrany východního perimetru, jinak velitel 4. parašutistické brigády. Generál Hackett byl tvrdý chlap. Doprovázel jej tehdy voják z průzkumné letky, kterého také zasáhly střepiny minometné střely, zlomily mu nohu a silně krvácel. Když to zraněný Hackett viděl, nejprve se vydal do hotelu Hartenstein. Tam sebral 2 nosiče a odvedl je k zraněnému vojákovi. Teprve potom vyhledal ošetření.
Generál Urquhart byl nucen provézt změnu velení. Povinností velet východní straně perimetru Oosterbeek pověřil velitele 1. praporu pluku pilotů kluzáků podplukovníka Iaina Murraye, který s okamžitou platností Hackettovy povinnosti převzal.
V té době zranění Hacketta přišel za Urquhartem na velitelství 1. vzdušně-výsadkové divize hlavní lékař divize - Náčelník lékařské služby divize - plukovník G. M. Warrack. Podal zprávu o zdravotním stavu v perimetru Oosterbeek, jako celku. Již při podávání zprávy museli všichni dvakrát vyhledat úkryt před dopadající minometnou palbou. Generál Urquhart popisuje co Warrack na velitelství divize viděl a o co přišel požádat, cituji:
"To, co nyní viděl na velitelství divize, kde ranění leželi namačkáni ve sklepech, podpořilo Warrackovo přesvědčení, že je třeba něco udělat pro zlepšení situace pacientů. Nedostávalo se jim dostatečné péče a v některých zdravotnických budovách se navíc stali terčem ostřelování. Chirurgické zákroky byly prakticky nemožné, zásoby morfia a obvazů se tenčily, ranění neměli dostatečný přísun tekutin a nedalo se pro ně zajistit teplo, které potřebovali. Mnoho jich leželo na kamenných podlahách, vždy dva muži na jedné dece. Znal jsem Warracka příliš dobře, a věděl jsem, že nepřehání. Obvykle byl i za nepříznivých okolností vlídný a temperamentní, ale nyní jej celá zdravotní situace rozhodila.
'Co vás trápí, Graeme?'
'Nemáte-li nic proti tomu,' řekl upřímně, 'rád bych vyhledal německého velitele a zajistil evakuaci raněných do jeho nemocnice v Arnhemu.'
Nechtěl jsem Němce podpořit v myšlence, že jsme ochotni to vzdát, přesto by však bylo nelidské odpírat raněným jedinou šanci na záchranu. 'Dobrá,' přikýval jsem.
'Můžete se o to pokusit za podmínky, že Němci pochopí, že jste lékař, který zastupuje své pacienty, a nikoliv oficiální vyslanec divize.'
Warrack se vydal vyhledat dva muže, kteří jej měli doprovázet - podplukovníka Wolterse a nizozemského lékaře, jenž pracoval v hotelu Tafelberg."
Obranný perimetr Oosterbeek, neděle 24. září 1944.
Na tomto místě bychom se měli ještě seznámit s tím, jak špatné, nebo vůbec žádné informace, měli britští velitelé na "Druhé straně řeky", na jižním břehu řeky Dolní Rýn, odkud, jak říká Urquhart, "nepřicházely takřka žádné zprávy". Bylo až trapné, co například věděl o perimetru Oosterbeek generál Thomas, velitel britské 43. (Wessex) pěší divize, který si ani nedovedl představit, jak se tam vůbec žije. Poslechněme si, co ke dni 24. září časně ráno, o tom napsal generál Urquhart, cituji:
"Stále více mě trápilo, že z druhé strany řeky nepřicházely žádné zprávy a že při organizaci přesunu přes řeku docházelo k dalším zpožděním, a tak jsem vydal pokyn pokusit se spojit rádiem s generálem Thomasem. Zatímco se navazovalo spojení, poodešel jsem, abych se podíval na Hacketta, který byl v tváři celý šedivý a vlastně v kómatu. Byl jsem si jistý, že zemře. O několik minut později mě zavolali k rádiu a uslyšel jsem Thomasův hlas. Pokoušel jsem se mu tlumočit kritickou situaci, v níž se divize nyní nacházela. 'Právě teď nás velice intenzivně nyní bombardují a ostřelují z minometů z míst velice blízko našim pozicím,' vysvětloval jsem.
K mému obrovskému roztrpčení odpověděl Thomas značně netrpělivě: 'Tak proč do nich také nepálíte z minometů? Nebo proč je nebombardujete?'...
Když jsem si představoval útulné prostředí, v němž hovořil, rozzuřil jsem se. 'A jak to k "sakru" máme udělat? odpověděl jsem ostře.
'Jsme v dírách v zemi. Nevidíme na víc než několik yardů a nemáme munici.' Jeho zbytečná rada mě rozběsnila. Právě tohle bylo pro Thomase typické a občas mě tím velice rozčílil. Protože jsme ale předtím pracovali spolu, věděl jsem, že udělá, co může, aby nám pomohl. Myslím, že byl stále napjatější a nedůtklivější. Zároveň jsem věděl, že situaci dost dobře nechápe."
