Mapa Operace Pegasus I., se shromaždištěm Renkum, ze kterého za svou záchranou vyráželi
ti šťastnější, kteří se v noci z 22. na 23. října dostali na jižní břeh Dolního Rýna.
Operace PEGASUS I., II.
Jak již bylo řečeno, po ústupu zbytku britské 1. vzdušně-výsadkové divize ze severního břehu Dolního Rýna( oněch 2 163 mužů), zůstalo po lesích a po vesnicích velké množství britských parašutistů a pilotů kluzáků a také amerických pilotů dopravních letadel, kteří buď nestačili v noci z 25. na 26. září 1944 ustoupit, nebo utíkali z německého zajetí, či z nemocnic. Mezi těmito muži byli i třeba generálmajoři Lathbury, Hackett a pak důstojníci a vojáci mnoha různých jednotek účastnících se MARKET GARDEN. Osudy všech těchto lidí byly různě dramatické a některým z těchto přibližně 300 až 400 mužů se v "Operaci PEGASUS I. a II." a nebo v následných samostatných únicích, podařilo dostat zpět do spojeneckých pozic. Všem těmto "utečencům" pomáhalo Holandské hnutí odporu. Nejvíce britských parašutistů, příslušníků britské 1. vzdušně-výsadkové divize, se po 26. září shromažďovalo ve vesnici Ede(
- severovýchodně od bývalého perimetru Oosterbeek, je vesnice Ede, pod ní je pozdější shromaždiště Renkum, viz další text). Generál Urquhart ze spojeneckých historických archivů dokonce napsal, že cituji:
"Vesnice Ede se v té době stala pro úkryt Britů skutečnou zemí zaslíbenou. Odhadovalo se, že je tady ukryto zhruba sto příslušníků divize, dalších padesát se ukrývalo v okolí. Kolem Arnhemu jich byla přibližně stovka.
Do Ede se dostal i Lathbury a stejně tak Dobie (podplukovník Dobie - velitel 1. praporu - má poznámka), Tatham- Warter a důstojník Franks. Chvílemi se zdálo, že se zde znovu zformuje celá divize. A s nadějí, že 2. A ještě překročí řeku, vypracovala tato skupina plán, podle kterého by mohli přepadnout ze zálohy silnice vedoucí k nějakému předmostí, které by se podařilo Dempseymu vytvořit (generál Dempsey byl velitel britské 2. A, jak bylo řečeno - má poznámka)."
No a právě tento plán na únik britských parašutistů ze severního břehu řeky Dolní Rýn na jižní břeh řeky do spojeneckých pozic, dostal název "Operace PEGASUS", konaly se oficiálně dva úniky, proto I. a II., ale mimo toho existovalo ještě mnoho samostatných úniků na lodičkách a dokonce i samostatná přepravení přes řeku na vorech, kajacích, či kmenech stromů.
Operační skupina, která plánovala "Operaci PEGASUS I.", což byla ta nejúspěšnější operace, si v jednom ze sklepů v Ede utvořila svou vlastní operační místnost a postupně jí vybavovala i zbraněmi. Mezi shromážděné zbraně měly postupně patřit i kulomety Bren, protitankové P.I.A.T., protitankové miny, které, jak předpokládala operační skupina, dostanou shozem ze spojeneckých letadel.
Již na začátku měsíce října 1944 tato utajovaná operační skupina dokázala za pomoci Nizozemského hnutí odporu, přes běžnou nizozemskou telefonní síť, přímo zázraky. Do štábu britské 2. A předávaly přesné souřadnice německých cílů pro dělostřelectvo 2. A a následně korigovaly dělostřeleckou palbu. Měli spojení až ke 2. taktickým leteckým silám, kde pro piloty Typhoonů dodávali konkrétní cíle - dokonce se podařilo takto zničit jeden německý vojenský vlak.
V prvé dekádě měsíce října již však bylo zřejmé, že britská 2. A generála Dempseyho řeku Dolní Rýn hned tak rychle nepřekročí. Operační skupina proto vypracovala plán, ve kterém se počítalo, že nedaleko obce Renkum ( viz horní mapu), poblíž Arnhemu, budou shromážděni parašutisté, ale i některé civilní holandské osoby, které budou evakuovány na jižní břeh řeky Dolní Rýn. Je jasné, že k tomuto plánu "Operace PEGASUS I.", plánu hromadného útěku, byla nutná pomoc z jižní strany řeky, od britské 2. A. Generál Lathbury, jeden z členů utajené operační skupiny, proto vyslal podplukovníka Dobieho přes řeku na velitelství 2. A k Dempseymu.
Tady si ještě řekněme ono - A co Němci? No je pochopitelné, že Němcům přesné zásahy dělostřelectva, zničení vojenského vlaku Typhoony a další činnost říkala, "že to není jen tak - něco není v pořádku..." a proto do vesnice Ede nově dislokovala jednotku SS.
Podplukovníku Dobiemu se pomocí příslušníků Holandského Hnutí odporu podařilo na malé lodičce přeplavat na jižní stranu řeky. Dál jej holandští partyzáni dostali i přes řeku Waal. Podplukovník Dobie pak dorazil 19. října 1944 s plány, s fotografiemi, vybaven mnoha a mnoha informacemi o postavení německých jednotek, do štábu 2. A. Po poradě se štábem a s generálem Dempseym bylo rozhodnuto, že budou britští výsadkáři okolo vesnice Ede staženi na jižní břeh řeky Dolní Rýn.
Generál Urquhart pak ze spojeneckých archívů píše, cituji:
"Dobieho napadlo, že by se akce uskutečnila za pomoci generála Horrockse (velitele 30. as). Původně plánovali dva přechody řeky, ale poté, co se po telefonu z Ede dověděli, že Němci jsou nyní mnohem aktivnější a jakýkoliv další odklad by byl riskantní, se museli spokojit s jediným.
Útěk byl stanoven na noc 22. října (přesněji na noc z 22. na 23. října, neboť přeprava měla začít přesně o půlnoci - má poznámka).
Na místo srazu dorazili všichni. Major Tony Hibbert a dvacet dalších, přepravovaných nákladním autem, byli vyzváni skupinou německých cyklistů projíždějících právě kolem, aby při slézání z ložné plochy nepřekáželi provozu.... Z domů v okolí vylezli další parašutisté a tak nakonec na břeh u Velpu, což bylo jedno z míst, které jim sloužilo jako útočiště, dorazilo třicet parašutistů v normální uniformě s výzbrojí. V této skupině byl i Lathbury. Po nekonečném čekání uslyšeli typicky americké volání. O půl hodiny později již byli všichni v bezpečí na jižním břehu. Pro příslušníky Nizozemského hnutí odporu, jejichž průvodci a kurýři celou operaci umožnili to představovalo triumf.
Venku zůstalo ještě sto dvacet důstojníků a vojáků."
Tolik tedy Urquhart.
(Informace pro Č 178., 179. a 180., byly použity z Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné i stejné informace jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)
Jak byla zabezpečena a provedena úspěšná "Operace PEGASUS I." na jižní straně, jsme si řekli již v Č 59. a Č 60. u americké 101. vzdušně-výsadkové divize "Křičící orli" generála Thomase, kde příjem britských parašutistů zajišťoval 506. parašutistický pluk této divize, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5900
Celkem se takto podařilo v bezměsíčné noci, místy v mlze, zachránit 138 lidí, což bylo 126 britských parašutistů, 4 američtí piloti a 8 holandských civilistů. Na cestu se vydalo 139 lidí, jeden člověk byl po cestě ztracen, nebo zabit, jeho osud není blíže popsán. Tenhle pokus PEGASUS I. byl skutečně velice úspěšný.
Pozdější útěky - PEGASUS II. a další.
PEGASUS II. byl listopadový pokus v noci z 18. na 19. listopadu, ale jeho zabezpečení nebylo tak kvalitní jako u PEGASUS I. Navíc, jak říkají historické prameny, média příliš publikovala PEGASUS I. a německá rozvědka nespala.
Generál Urquhart o druhém pokusu napsal, cituji:
"Protože se severně od řeky skrývalo mnoho dalších (předtím nás upozornil, že se jednalo asi o 120 důstojníků a vojáků - má poznámka) vedl po nějaké době major Hugh Maguire druhý pokus o útěk. Tentokrát šlo o skupinu zhruba stovky lidí, k nimž patřili britští a američtí letci a nizozemští lékaři a sestry, John Coke, který byl při tomto pokusu zabit a Graeme Warrack. Většina se sešla ve stodole, odkud museli urazit ještě dlouhou cestu. Na cestě je čekaly čtyři velké překážky: Dvě frekventované silnice, jedna vedlejší silnice a železniční trať.
Když se skrytě přesunovali k řece, kde byla vypálena nad místem přechodu rudá světlice, chytla je německá hlídka. V následném boji několik členů skupiny zahynulo a další padly do zajetí. Uniknout se podařilo pouze sedmi lidem (jak říkají další historické prameny, těchto sedm uniknuvších přeplavilo řeku Dolní Rýn za dva dny, z 20. na 21 listopadu, přesněji 21. listopadu - má poznámka). Warrack přežil (jedná se o Dr. Warracka, šéfa lékařské služby britské 1. vzdušně-výsadkové divize - má poznámka) a zkusil to znovu. Později vyšlo najevo, že Němci byli i přes důkladné utajení Holandského hnutí odporu připraveni, protože nešlo o první útěk, a navíc se tomu prvnímu věnovala velká publicita.
Prchající se museli vyrovnat i s tím, že mnozí z nich nebyli, po tom co prožili, v takovém zdravotním stavu, aby čelili nárokům okolnostmi vynuceného nočního pochodu. Styčný důstojníci museli čas od času procházet podél trasy a sbírat opozdilce, takže se zástup vlivem některých zaostávajících skupin opozdil. Po zajetí museli, před tím, než je převzalo Hnutí odporu do své péče, jít celé míle bez bot, protože jejich věznitelé jim boty odebrali, aby je přešli myšlenky na případný útěk."
"Operace PEGASUS II." tedy skončila neúspěšně a v noci z 18. na 19. listopadu se nikdo na jižní břeh nedostal, jak píši, jen o dvě noci později z 20. na 21. listopadu se dostalo na jižní břeh řeky oněch sedm uniknuvších.
Ti, co přežili byli vzati do německého zajetí.
