Náčrt německé ofenzívy v Ardenách, kde je zaznačeno kam až chtěli Němci dojít - vlastně do
Antverp. Silnější červenou čarou je zaznačeno nejzazší místo, kam mezi 16. až 26. prosincem 1944 skutečně došli. Jsou tam i místa, pojmenovaná v dalším článku.
Ještě než si vysvětlíme dvě - Tajné operace - , které měly podpořit Wacht am Rhein a staly se poměrně fiaskem, i když svůj zmatek v řadách Spojenců způsobily, mám zde na mysli parašutistickou Operaci STÖSSER a Skorzenyho Operaci GREIF, které si samostatně a podrobněji rozebereme, odpovězme si na dvě otázky:
1/ Co vše věděli Spojenci před 16. prosincem 1944 o německém protiútoku v Ardenách?
2/ Jaké byly přípravy Němců v posledních týdnech a dnech před 16. prosincem 1944, a jaká, dle historiků, byla opatření pro utajení Wacht am Rhein do tohoto data?
1/ Co vše věděli Spojenci před 16. prosincem 1944 o německém protiútoku v Ardenách?
O mnohých zprávách a zprávičkách, které z Enigmy, následně depeší ULTRA, Spojenci měli a poté je špatně vyhodnocovali, hovoříme průběžně, viz např. zde v Č 4.: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=6380&f=137
a pak zvláště v Č 11. je vyhodnocování Enigmy, depeší ULTRA, kde jsou mnohé zpravodajské vědomosti oněch zpráv a zpráviček zvláště pečlivě rozebrány:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=6411
Že Spojenci "takové nějaké tušení měli", že "něco viselo ve vzduchu", říká i historická literatura, když například Peter H. Gryner nalezl v poznámkách po štábní poradě Pattonovy 3. A zápis, který Pattonovy paměti později potvrdily. Tahle štábní porada Pattonovy 3. A se konala dne 10. prosince 1944. Když skončila, přišel ke generálu Pattonovi jeho zpravodajský důstojník, kterým tehdy byl velice zodpovědný a zkušený zpravodajec, plukovník Koch a generálovi řekl: "Na druhé straně se něco děje. Nevím sice co, ale něco visí ve vzduchu...".
Tomuhle znalci Němců, plukovníku Kochovi, se nezdál ten relativní klid v bližším i vzdálenějším okolí, kde operovala americká 3. A. Náhle, v prosinci 1944 již od počátku měsíce - žádná útočná činnost...!!! Plukovník Koch byl znám i svou opatrností, která ve válce říkala, že "nemusí být všechno v pořádku".
Musíme si ještě říci, jak byly tehdy rozestavěny spojenecké armády k 10. prosinci 1944, a
vlastně až k 15. prosinci 1944 ( viz mapa):
Západní fronta se tehdy táhla od Dolního Rýna v Nizozemsku, přes Belgii, Lucembursko a severovýchodní cíp Francie až prakticky ke švýcarským hranicím.
Když to vezmeme od kanálu La Manche, tak v Holandsku operovala Montgomeryho 21. Skupina armád, kde u Lamanšského kanálu byla kanadská 1. A, vedle ní pak britská 2. A generála Dempseyho, když Horrocksův 30. as (XXX. as) tvořil jižní křídlo Britů. Na Brity navazovala americká 12. Skupina armád pod velením generálporučíka Omara Bradleyho. Pod Brity u městečka Eupen tak navazovala na britskou 2. A americká 9. A, pod ní pak 1. A generála Hodgese a na jihu Arden a Lucemburska pak byla, již nahoře řečená - Pattonova slavná 3. A. Na Pattonovu armádu pak navazovala 6. Skupina armád generála Deverse, která kryla jižní část fronty až k hranicím Švýcarska.
A nás právě zajímá rozmístění americké 12. Skupiny armád generála Bradleyho, kde právě před 9. A a 1. A " a také 3. A byl na německé straně absolutní klid". Určitě se jednalo o naprosto neobvyklou situaci.
Spojencům bylo tehdy známo, prožili si vše na vlastní kůži, že sice německé jednotky byly vyčerpány "listopadovými boji" v Hürtgenském lese, dále pak opakovanými útoky Spojenců na Rúrské přehrady. Bylo jasné, že tehdy Němci odpočívali v Siegfriedově linii. Také Montgomery severněji Němce utahal v bojích o Walcheren a jižní Nizozemsko.
V prosinci 1944 se tak zdálo, že válka už dle optimistů (sem patří i prohraná sázka generála Eisenhowera s polním maršálem Montgomerym, že Spojenci válku vyhrají před Vánocemi. Vyhrál pochopitelně Montgomery), nemůže skončit před Vánocemi.
Spojencům se zdálo, že Němci, ať vyvinou jakoukoliv snahu, nemohou spustit žádnou větší útočnou operaci. I když, jak hovoříme na horních odkazech, docházely sporadické zprávy, že Němci koncentrují tankové i pěší jednotky za řekou Our. Tomu nikdo moc nevěřil, a když tak, že jen Němci posilují svou obranu. Mimo plukovníka Kocha, kterému se to zdálo podivné, tomu věřili všichni zpravodajští důstojníci z Bradleyho 12. Skupiny armád.
Dokonce si američtí zpravodajci tehdy vytvořili pro atmosféru v Ardenách svůj vlastní název - "The Ghost Front", český překlad - "Fronta duchů"...
Jak špatně, až "bohorovně", onen klid Američané vyhodnotili (nezapomínejme, že zároveň museli ubrat jednotky v prostředku fronty před Ardenami, před horskými masivy a hlubokými lesy, kde útok neočekávali, neboť se jim jednotky nedostávaly na obou křídlech, při jejich místních bojích v rámci celé americké 12. Skupiny armád), tak o tom hovoří i ta skutečnost, že do oblasti fronty v Ardenách posílali jednotky na odpočinek a na seznámení s frontou.
(Pro Č 22., 23. a 24. - Bitva o Ardeny, byly použity především mé dlouholeté poznámky za desítky let shromážděné, dále ověřená historická fakta z knih - Hitlerova armáda. Vývoj a struktura německých ozbrojených sil v letech 1933 - 1945 - Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command - Philippe Masson - Historie německé armády 1939-1945, - James Lucas - Poslední rok Německé armády, - Martin Gilbert - Druhá světová válka - úplná historie, Peter H. Gryner - Ardeny 1944, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak - Ocelová lavina, Leo Kessler - Ardeny: Operace Lítice, Otto Skorzeny - Mé velitelské operace, Janusz Piekalkiewicz - Tanková válka 1939 - 1945, Letecká válka 1939 - 1945, Steven J. Zaloga - Panther vs. Sherman a další historické prameny z: Použité podklady na konci článků. Použity byly také některé termíny i z dalších pramenů, jako ověřená fakta, která jsem našel pod heslem Ardeny na internetu.)
Do oblasti Arden, do americké 1. A generála Hodgese si tehdy přicházely odpočinout jednotky po bojích, jednotky, které měly za sebou invazi a také celé francouzské tažení. Přicházely sem však také tzv. "zelenáči, nováčci" (greenhorn), tedy jednotky, které před několika dny, či týdny dorazily z USA. Právě zde v Ardenách, měly v klidné bojové linii, na klidném místě fronty, v pochůzkách, při strážní službě, projít bojovým křtem a získat své první bojové zkušenosti. Bojová linie Američanů v Ardenách byla velice řídce obsazena, spíše se dá říci, že se jednalo o strážní body s kruhovou obranou, kdy jednotlivá ohniska odporu byla na dostřel. V oblasti Arden prakticky neexistovala žádná americká souvislá frontová linie. K téhle situaci na ardenské frontě do 15. prosince 1944 přispívala ta skutečnost, že úplně stejně před Američany vypadala německá obranná linie
(až budeme za chvíli hovořit o Němcích, dozvíme se, že 6 km za obrannými body Němců v Ardenách, v šířce 120 km, do hloubky několika desítek kilometrů, se postupně v čase hromadilo a ukrývalo 250 000 německých vojáků a více než 1 200 tanků a SHD připravených k útoku. Všichni pečlivě zamaskováni a ukryti v údolích a hlubokých lesích).
Američané měli v Ardenách, na celkem 120ti km úseku fronty mezi Monschau a Echternachem pouhé 4 divize svého 8. as (VIII. as) generála Middletona. Když tuhle americkou obranu v Ardenách hodnotili vojenští odborníci po válce, zazněla slova, cituji: "Obrana v Ardenách hraničila s nedbalostí a američtí vojáci považovali Ardeny za rekreační oblast."
Pro obyčejné vojáky se tehdy jevila pozice oněch čtyř divizí z 8. as, jako velice pěkná a každý voják se tam považoval za šťastlivce, neboť neměl prakticky co na práci. Život počátkem prosince 1944 považovali vojáci 8. as jako "zázrak ve válce", neboť se mohli starat jen o jídlo, kdy a jaké to bude a kdy se bude rozdávat pošta. Všichni, kdo znali prosincovou situaci 8. as, hovořili o nich, jako o šťastlivcích, kteří jsou právě na odpočinku. Není se co divit, vždyť, když jsme hovořili o "cestách a silnicích v Ardenách", říkali jsme, že byly vytvořeny již s ohledem na turistický ruch dávno před válkou. Ano, totiž Ardeny patřily historicky k evropským lázeňským oblastem a celá řada malých ardenských měst byla známá svými vřídly a horkými, léčivými prameny. A američtí vojáci z oněch čtyřech divizí 8. as tyhle výhodné podmínky v prosinci 1944 hojně využívali, a to jakmile se naskytla příležitost.
Peter H. Gryner doslova napsal, cituji:
"Vlámské obyvatelstvo Arden neskrývalo svou radost nad tím, že německá okupace konečně skončila. Družba s Američany probíhala podle ustálených zvyků - počet uzavřených manželství je toho nejlepším důkazem. Všichni byli přesvědčeni, že válka za pár měsíců skončí."
Celou tuhle "lázeňskou atmosféru", prý tehdy narušovaly jen noční průzkumy hlídek obou stran, které se občas i bez střelby míjely v území tzv. "Nikoho". Jen občas byla snaha přivést zajatce, ale skutečný boj se do 15. prosince 1944 nekonal.
A ve spojeneckých štábech?
Tak tam probíhaly obvyklé spory mezi štábními důstojníky, kteří plánovali jarní ofenzívy.
Němci, o kterých za chvíli, utvrzovali Američany v samolibosti a pocitu bezpečí. Ve skutečnosti připravovali bouři.
