Velitelé německé 2. td a Tankové divize Panzer Lehr udělali chybu a po prvém odporu obešli
Bastogne ( Bastogne viz Č 39. Zde na mapě boje okolo Bastogne 19. prosince až 21. prosince 1944). Rozhodnutí hned oznámili na vyšší velení s vysvětlením, že se snaží dodržet časový harmonogram plánu Operace Wacht am Rhein( kde již nabrali časový skluz). Situaci šlo ještě zachránit. Ale co říci o rozkazu velitele celé německé 5. TA generálu Manteuffelovi - "Nechte dobytí Bastogne na pěchotě!" Ano, tenhle rozkaz dostal velitel německého 57. ts generál Lüttwitz, od nadřízeného Manteuffela, když se zeptal na armádě co s Bastogní.... Pozdější vysvětlení Manteuffela a jeho štábních důstojníků znělo, že v tom dni, při tehdejším vývoji vojenské situace v oblasti věřili, že se Američané určitě nenechají v Bastogni obklíčit - nenechají tam žádné větší jednotky do obrany...
Vojenští analytici i historici později hodnotili rozkaz Manteuffela - "Zásadní chyba, která 19. prosince 1944 znamenala vlastně začátek konce Hitlerovy ofenzívy Wacht am Rhein!"
Byl to totiž právě den 19. prosince 1944, kdy se po předchozích rozkazech o přesunech několika divizí začali Američané vypořádávat se zmatky a začali organizovat obranu v Ardenách ( Jednalo se o přesuny 101. a 82. vzdušně-výsadková divize, stejně jako "Bojových velitelství R" z 9. obrněné divize, Bojového velitelství 'A' z 10. americké obrněné divize k Bastogne, a několik dalších divizí do ostatních sektorů. Americké divize přicházely ze západu, z jihu i severu). Pro Němce se zásadně měnila válečná situace - ztráceli každou hodinou a dnem příležitost k zásadnímu průlomu spojenecké fronty a dosažení svých cílů, ale ještě pořád byli v útoku!!!
Těch úkolů v oblasti útoků 5. TA, v těchto hektických dvou dnech 18. a 19. prosince 1944, bylo rozhodujících více ( zde ještě útoky v Ardenách mezi 16. až 19. prosincem 1944, to z
důvodů celkového přehledu o bojích). Německá 5. TA generála Manteuffela tehdy posupovala jedním proudem na Bastogne a pak směrem k řece Maase, a dalším proudem k Schnee Eifel - Sněžný Eifel - , kde zůstaly v obklíčení 2 americké pluky ze 106. pěší divize. Americká 106. pěší divize podnikla celkem 2 pokusy, kdy se protiútoky pokusila o průlom. Průlom se nezdařil a oba americké pluky - přibližně 7 - 8 000 důstojníků a vojáků se v odpoledních hodinách dne 19. prosince 1944 Němcům vzdalo. A zde si řekněme co říká historik Gryner, když se asi 8 000 Američanů na Sněžném Eifelu vzdalo Němcům, cituji:
" Po ztrátě poloostrova Bataan a pevnosti Corregidor na Filipínách v roce 1941 to byla největší jednotlivá porážka amerických vojsk ve druhé světové válce.
Vítězství na Schnee Eifel otevřelo Němcům cestu na St. Vith. Z vojenského hlediska mělo toto městečko stejně rozhodující význam jako Bastogne na jihu. Byla to důležitá křižovatka silnic vedoucích na západ k Maase a na sever k Liége (Lutych)."
Pět důležitých dní obrany St Vith.
Když historici z různých štábních hlášení skládali dohromady Bitvu o Ardeny, tak v 50tých, 60tých letech a ještě i později, vždy jako vrchol vzdoru a obrany Američanů, které znamenaly postupně symbol, zaznívaly vždy 2 jména - obrana Bastogne a Stavelotu. Nic proti, ale symbol Bastogne a Stavelot se na další desetiletí tak dostaly nejen do "Hollyvoodských filmů", ale i historických děl z tohoto období ( podobně byly v 50.,60. a 70. letech podhodnoceny i nadhodnoceny zásluhy jednotlivých armád, či sborů, a to na obou stranách konfliktu Bitvy o Ardeny).
Příklad nedoceněni místa je pak právě "Obrana belgického městečka St. Vith, která trvala (
zde ještě mapa bojů u St. Vith od 15. do 19. prosince 1944.) 5 dní od 16. 12 do 20. 12. , když se obránci stáhli z města a okolí do 21. prosince."
Sám generál Manteuffel, velitel německé 5. TA, kterému 5ti denní obrana Američanů nejvíce vadila, později napsal slova, a nyní trochu parafrázuji jeho věty: " výsledkem úspěšné pětidenní obrany St Vith bylo, že se německá 5. TA opozdila o 5 dnů proti původnímu plánu...!!!"
O pět dní v tak napnutém časovém harmonogramu bojové operace..!!!!
Americkým historikům trvalo více než 12. let po skončení 2. světové války ( koncem 50tých let minulého století), než vůbec připustily, "že obrana St Vith byla důležitá též, neboť zásadně zpomalila německou ofenzívu". Do té doby především a vždy jenom - Obrana Bastogne a ještě tak Stavelot - sklad PHM...( nic proti tomu)!!! Do filmů, knih i historických děl se dostala odpověď amerického generála McAuliffa, velitele obrany Bastogne na německé - Vzdejte se!!! - různě překládané od H...no - až po Blbost!!!
Wikipedie zde:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Obl%C3%A9h ... D_Bastogne
V roce 1994 k tomu Gryner v historickém popise ( Ardeny 1944) o Obraně St. Vith - o amerických obráncích, jejich ztrátách a vzápětí medializaci napsal, cituji:
" Ztráty, které utrpěli obránci St Vith, musí být měřeny mírou jejich úspěchu. Střetli se s německými jednotkami plnými pýchy a nadšení z jednoduchého vítězství a ač sami v nevýhodě a vystaveni útokům početně silnějšího nepřítele, neustoupili ani o píď. Přerušili jednu z hlavních nepřátelských komunikačních linií a způsobili Němcům takové dopravní zácpy, o jakých se jim nezdálo ani ve zlém snu. Zpoždění posil, děl, tanků, směřujících na západ, umožnilo 82. vzdušně-výsadkové divizi vytvořit koordinovanou a efektivní obranu.
A nakonec, když ztráty už byly příliš velké a posily nepřicházely, jednotky uskutečnily úspěšný ústup v těch nejtěžších podmínkách, aby se opět zapojily do boje na jiném úseku fronty.
Americká 106. pěší divize ztratila při chaotické obraně a nedorozumění na Sněžném Eifelu pravděpodobně 10 000 mužů. Přesto, že se většina záznamů a dokumentace o akcích zúčastněných jednotek ztratila během ústupu z - " goose egg" - , tedy z obrany ve tvaru husího vejce, - odhaduje se, že americká 7. obrněná divize spolu s 14. obrněnou skupinou společně ztratily 3 397 mužů a nejméně 113 dopravních prostředků, počítaje v to nákladní auta, jeepy a obrněné transportéry. (Generál Ridgway prohlásil po boji, že do obrany bylo zapojeno jen asi 100 použitelných tanků.)"
Jak již bylo řečeno, také německé vyšší velení hodnotilo americkou obranu St. Vith - hned v tom prvém týdnu bojů ardenské ofenzívy - velice vysoko. Je proto s podivem, že většina knih, článků v odborných vojenských časopisech, ale i filmy, o Bitvě v Ardenách, vždy oslavovala jen obranu Bastogne a na St. Vith si nikdo nejprve ani nevzpomněl...
Americký historik Merriam vyslovil myšlenku, že když se řeklo v 60., 70., 80. a 90 letech před průměrným Američanem - "Bastogne" - okamžitě odpovídal - " to byla Batle of Bulge - Bitva o Ardeny, že? Většině lidí se i jinde ve světě vybavila v souvislosti s hrdinskou obranou, kompletně Němci obklíčeného města Bastogne - Bitva o Ardeny.
A i když snad koncem 20. století a na začátku 21. století se mnoho lidí seznámilo i s pojmem 5 dní obrany St. Vith, není vše ještě napraveno.
Všichni kdo Bitvu o Ardeny studují by si měli uvědomit, že obrana St. Vith byla neméně důležitá, stejně potřebná a také stejně tak dramatická!
Vždyť právě u St. Vith se Němci dopustili při plnění plánu Wacht am Rhein své první strategické chyby tím, že nevyužili situace hned první dny své ofenzívy.....
Ano, když prolomili v prvních dnech protiútoku v Ardenách frontu v Losheimské průrvě neobsadili hned St. Vith!!!
Město St. Vith obcházeli jak ze severu tak z jihu a čekali až město dobude a obsadí 18. VGD, která v té době tvořila jedno z ramen, které obkličovalo Sněžný Eifel - Schnee Eifel...!!!
A jestli byli Američané někdy a někde pružní a rychlí při napravování svých vlastních chyb, tak to bylo skutečně při rychlém vybudování obrany u St. Vith 16., 17. a 18. prosince 1944...!!!
Než se vůbec němečtí grenadýři 18. VGD k nějakému útoku na St. Vith zformovali, podařilo se americkému generálu Bruce Clarkovi, veliteli "Bojové skupiny A" z americké 7. obrněné divize, vybudovat okolo města nejprve provizorní a později každou hodinou silnější a pevnější obranu. A jak se mu to podařilo? Použil již mnohokrát v nouzi osvědčenou metodu ( tehdy byla doba, kterou lze charakterizovat - "co Američan to dobrý střelec z nějaké zbraně - cvičili se tak odmala") a zapojil do obrany, vedle bojem zkušených vojáků, i lidi z logistiky. V obraně tak byli i písaři, kuchaři a i zrovna nepotřební skladníci a další profese. Generálu Clarkovi se podařilo podchytit a do obrany zapracovat i ty americké jednotky, které ustupovaly chaoticky a z hrůzou v očích z proražené fronty v Losheimské průrvě a ze Schnee Eifel...!!!
(Pro Č 40., 41. a 42. - Bitva o Ardeny, byly použity především mé dlouholeté poznámky za desítky let shromážděné, dále ověřená historická fakta z knih - Hitlerova armáda. Vývoj a struktura německých ozbrojených sil v letech 1933 - 1945 - Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command - Philippe Masson - Historie německé armády 1939-1945, - James Lucas - Poslední rok Německé armády, Horst Scheilbert - Německé obrněné jednotky, Martin Gilbert - Druhá světová válka - úplná historie, Peter H. Gryner - Ardeny 1944, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak - Ocelová lavina, Leo Kessler - Ardeny: Operace Lítice, Otto Skorzeny - Mé velitelské operace, Janusz Piekalkiewicz - Tanková válka 1939 - 1945, Letecká válka 1939 - 1945, Steven J. Zaloga - Panther vs. Sherman a další historické prameny z: Použité podklady na konci článků. Použity byly také některé termíny i z dalších pramenů, jako ověřená fakta, která jsem našel pod heslem Ardeny na internetu.).
