Bitvy v té nejzápadnější části ardenského výběžku, v období mezi 24. až 27. prosincem 1945,
kdy tam probíhaly nejtěžší tankové boje celých tankových praporů a pluku z celkem 6 ti tankových divizí obou válčících stran.
Vůbec největší drama, vůbec největší tanková bitva v celém Battle of the Bulge, Bitvě o výběžek, či Bitvě o Ardeny, se odehrála nejzápadněji - v otevřené krajině za Bastogne, a to až k řece Maase - 9. km od Dinantu a od řečené řeky.
Těžké boje odstartovaly průzkumné oddíly německé 2. td ( ze 47. ts, /XLVII. Panzer Corps/, velitel generál Heinrich Freiherr von Lüttwitz, z 6. TA generála Manteuffela), které se přiblížily dne 23. prosince 1944 na vzdálenost 9. km od města Dinant, tedy k městu, které již bezprostředně leží na řece Maase. Ve městě Dinant chtěla německá 2 td překročit řeku Maasu a pak útočit, delší cestou, směrem na Antverpy...
K průzkumným jednotkám se pak hned ráno 24. prosince, tedy na Štědrý den roku 1944, u
Dinantu, připojil nejprve celý prapor tanků Panther ze stejné 2. td.
Ale nebyly zde sami. Ze dvou stran se na bojiště přibližovaly spojenecké tankové jednotky, které ihned zaútočily na německý průzkum z 2. td. Nejprve byly do boje zapojeny, od západu spěchající prapory tanků, z britského 3. královského tankového pluku (, britský Horrocksův 30. ts / XXX. ts/, britská Dempseyho 2. A), který již předtím svými tanky překročil řeku Maasu u Dinantu.
Po celodenních bojích 24., a pak 25. prosince od rána, tedy na Boží hod, napadala naplno německé tanky a pěchotu z 2. td, i její číselná jmenovkyně - americká 2. obrněná divize ( řekli jsme si, že americká 2. obrněná divize, stejně jako americká 3. obrněná divize, měly místo obvyklých 3 tankových praporů, těch praporů každá 6). Britským a americkým tankům se podařilo německou 2. td obklíčit
O něco víc na západ zablokovaly americké tanky ze 4. jízdní skupiny dvě německé td
- tedy Panzer Lehr a 9. td SS Hohenstaufen ( viz mapu), - které chtěly Předvoji - německé 2. td - na samé špici německého útoku pomoci, chtěly jí posílit a umocnit německý tlak směrem na Západ, k Dinantu a přes řeku Maasu. V tu dobu však musely obě německé td prorážet obklíčení, do kterého se německá 2. td v té době dostala. Obě německé tankové divize, jak Panzer Lehr, tak německá 9. td SS Hohenstaufen, své útoky několikrát se ztrátami zopakovaly, ale probít se k německé 2. td se jim nepodařilo. Americké 2. obrněné divizi se dokonce podařilo vyrvat Němcům, po těžkých bojích tanku proti tanku, za ztrát strojů na obou stranách, vesnici Humain, kterou předtím obsadili ( vše viz mapa).
Většina německých oddílů, včetně tanků a OT, které z 2. td zbyly tak zůstaly uvězněny ve vesnici Cellem. Nikde žádná možnost osvobození. Nikde žádná možnost na proražení obklíčení. Německé velení se nakonec, po dohodě s vyššími štáby, rozhodlo k řešení, které nebylo ve Wehrmachtu tak běžné, ale přece jen pár roků, nejen na Východě, existovalo: "Přeživší příslušníci 2. td opustí těžké zbraně, rozdělí se na malé skupinky a ty se probijí přes frontu ke svým zpět...!!!"
Když se přiblížil Silvestr - konec prosince 1944 - přestala 2. td být bojeschopnou jednotkou. Generál Manteuffel zjistil, že mu obranná a útočná činnost amerického 7. ts generála Collinse úplně zmařila jeho úmysl překročit řeku Maasu, a že je to konec nadějí prorazit do Antverp. Nejzápadnější rameno Wacht am Rhein, v jiném aplikovaném provedení - po těch vzdálenějších cestách - bylo zastaveno - byl to konec Hitlerova plánu rozdělit Spojence!!!
Je načase se věnovat generálu Pattonovi a jeho 3. A dole na jihu.
Jak již bylo řečeno ( v Č 42.) generál Patton již v noci z 19. na 20. prosince 1944 dal rozkaz své 4. obrněné divizi ( 3. A), aby od jihu směrem na sever zaútočila do prostoru obklíčené Bastogne. Z prostoru soustředění americké 4. obrněné divize - do Bastogne, - to znamenalo, v co nejkratším čase, - překonat proti německé obraně 7. A generála Brandenbergera a obraně 5. TA generála Manteuffela, - vzálenost 240 km. Přes obranu dvou německých armád se tu noc vydala předchozími boji v Sársku oslabená a nedoplněná americká 4. obrněná divize. Když americké tanky Sherman ze 4. obrněné divize vyrazily do útoku, měly ve stavu 149 tanků. Ze 149 Shermanů bylo jen 13 tanků Sherman M4A3, tedy tanků s kanónem ráže 76 mm a ostatní byly typu M4A1 s kanónem ráže 75 mm.
( Na této mapě je od jihu vidět útok Pattonovy 3. A, její útoky až do 25. prosince 1944, když
4. obrněná divize je tam s označením 4 AD. Na této další mapě s daty 16. prosince 1944 až
25. ledna 1945 jsou vidět protiútoky od jihu i severu, když 28. ledna 1945 byly jednotky na původní čáře.)
Celkem 15 % jejich tanků bylo nebojeschopných z důvodů různých poruch ( byly schopny jízdy) a z tabulkového počtu 168 Shermanů jich tak bylo 127 schopných plnohodnotného boje ( jelo to, střílel kulomet i kanón).
Ty prvé hodiny se dařilo, s jen malými přestávkami, tankům prorážet obranu velice rychle ( přes německou uzlovou obranu - či hnizda odporu - jednotek 7. A generála Brandenbergera) a americká 4. obrněná divize za 19 hodin překonala vzdálenost celkem 160 km ve směru Bastogne. Horší časy a tím útočné boje nastaly na posledních 25ti kilometrech, které tanky americké 4. obrněné divize překonávaly celkem 4 dny. Ano, 4 dny těžkých a krvavých bojů při ztrátě mnoha tanků byl boj posledních 25 km do prostoru Bastogne ( proti úporné německé obraně s protiútoky, proti Manteuffelovým jednotkám jeho 5. TA). A Zaloga to s historických zápisů, do té doby neuveřejněných, v roce 2008, komentuje takto, cituji:
" Čelní složky divize ( americké 4. obrněné divize ze 3. A) se probojovaly na okraj Bastogne o Vánocích a první tank vstoupil do města odpoledne 26. prosince. Zbytek divize dorazil další den s 76ti bojeschopnými Shermany. Dalších 45 se během dlouhého přesunu porouchalo. Novější (Shermany) M4A3(76 mm) si vedly lépe a dorazily všechny. Většina porouchaných tanků byly staré M4A1 (75 mm), v akci již od srpna 1944 a najely kolem 3 200 km...!!!
Tento výkon jasně dokládal jejich tak důležitou odolnost. Jako náhradu za utrpěné ztráty dostala 4. obrněná divize v Bastogne jako první 20 nových ( Shermanů) M4A3E8 ( 76 mm) s vylepšeným odpružením a širšími pásy."
(Pro Č 46., 47. a 48. - Bitva o Ardeny, byly použity především mé dlouholeté poznámky za desítky let shromážděné, dále ověřená historická fakta z knih - Steven J. Zaloga - Panther vs. Sherman Bitva v Ardenách 1944, Peter H. Gryner - Ardeny 1944, Hitlerova armáda. Vývoj a struktura německých ozbrojených sil v letech 1933 - 1945 - Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command, Philippe Masson - Historie německé armády 1939-1945, - James Lucas - Poslední rok Německé armády, Horst Scheilbert - Německé obrněné jednotky, Martin Gilbert - Druhá světová válka - úplná historie, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak - Ocelová lavina, Leo Kessler - Ardeny: Operace Lítice, Otto Skorzeny - Mé velitelské operace, Janusz Piekalkiewicz - Tanková válka 1939 - 1945, Letecká válka 1939 - 1945 a další historické prameny z: Použité podklady na konci článků. Použity byly také některé termíny i z dalších pramenů, jako ověřená fakta, která jsem našel pod heslem Ardeny na internetu.).
Wehrmacht se ještě jednou pokusil svou krachující ofenzívu, dle původního plánu Wacht am Rhein, znovu oživit a zaútočil masivně hned v prvých dnech po Vánocích, tedy 27. prosince 1944 a další dny. Ještě v době Vánoc a i prvých dnech ofenzívy stále shromažďoval zbývající a jezdící tanky, raketomety a SHD( co mělo PHM, které se shromažďovalo i z poškozené techniky a vozilo se do prostorů soustředění) z celé fronty v Ardenách. Vše bylo koncentrováno směrem k útoku na Bastogne ze všech světových stran. Ještě jednou, několik dní, útočily Němci s cílem získat pod kontrolu město Bastogne a jeho okolí...!!!
K ofenzívě směrem na Bastogne se dostavily i zbytky německé 1. td SS z 1. ts ( 6. TA SS, generála SS Dietricha), který měl být tím původním, prvním a jediným - Předvojem, který měl dorazit do Antverp...!!!
Jenomže "Čas úspěchů Wehrmachtu" byl ve "Wacht am Rhein" pryč. Čas Němců jim utekl "mezi prsty", byl rozbit obranou palbou všech zbraňových systémů Američanů....
A americké armády již spěchaly do oblasti Bastogne - Od jihu spěchala americká 3. A generála Pattona a od severu pak americká 9. A. Převaha ve všech zbraních byla několikanásobná a jasně patrná všude...
Již dne 27. prosince večer dostal Dietrich od velení rozkaz ( rozkaz přišel přes Modela od samotného AH), aby jeho 6 TA SS přešla do obrany.
Nicméně ještě celkem 3 týdny probíhaly v Ardenském výběžku těžké boje než byla fronta vracena na původní " startovní čáru" - do původních hranic fronty ze 16. prosince. Ve skutečnosti se to na všech směrech stalo až 28. ledna 1945. Jedním z vážných argumentů, které uvádějí někteří američtí historici je i fakt - ", že byla krutá zima stejně jako tvrdý německý odpor."
Blíže o likvidaci ardenského výběžku si řekněme nyní.
Likvidace Ardenského výběžku Američany - Leden 1945.
Zde, jako součást Bitvy o Ardeny, musím nejprve připomenout
útok Luftwaffe - Operaci Bodenplatte -, který využíval jediného rána a dopoledne 1. ledna 1945, kdy měli Němci " Letové počasí". Pěkně Operaci Bodenplatte na Palbě popsal, i se ztrátami na obou stranách konfliktu, pan kolega Jája, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=136&t=1863
Já k tomu jen dodám, že Němci zaútočili na celkem 17 letišť Spojenců, v Belgii, jižním Holandsku a také na letiště ve Francii. A byla to ztráta těchto letounů, ale i - v Bitvě o Ardeny - ztráta techniky všeho druhu, jakož střeliva a materiálu, které útočné možnosti Spojenců sice nezastavili úplně, ale určitě citelně pozastavili ( historie hovoří o ztrátě 6ti týdnů, o které dřív mohli Spojenci zaútočit do Německa. Museli všechen materiál a jednotky před ofenzívou znovu doplnit).
A pojďme dál. Jak již jsem předeslal výše, když americká 3. A od jihu a americká 9. A od severu zlikvidovaly poslední "útočné choutky na útok, či ofenzívu" v prostoru Bastogne, byly to zároveň i poslední útočné choutky Němců v Ardenách. Na víc než na lokální protiútoky již Němci prostě neměli.
