Důležitá mapa vývoje bojové činnosti na Západní frontě Evropy v období od 5. dubna do 18.
dubna 1945.
Od úterý rána 3. dubna 1945 jednotky anglo-americká koalice pokračovaly v dokončování obklíčení německých jednotek v oblasti Porúří. Od toto dne, včetně 3. dubna 1945 se Spojencům na Západě, a to každý den, vzdávalo do zajeti více 15 000, 20 000, některé dny pak i více( z oněch 325 000 obklíčených vojáků v Porúří - z Modelovy "Skupiny armád B"), německých vojáků.
V této době již vojenští odborníci poměrně realisticky odhadovali, že dobytí celého zbytku Německa je otázka tak maximálně 2 měsíců. Winston Churchill, v úterý 3. dubna 1945 prohlašoval a ve své knize k tomuto datu uvedl 31. květen jako den, " k němuž bychom teď měli soustředit své úsilí", ale vzápětí se doplnil: " Je docela možné, že konec přijde už dříve. Možná 30. dubna ."
V Churchillově kabinetu však, stejně jako v Americe, se odrazily - "Změny, jež nastaly v ruském postoji a naladění od Jalty, jsou závažné". Tak tuhle větu napsal dne 3. dubna 1945 ministerský předseda Winston Churchill svým náčelníkům štábů ( pro připomenutí mapa do 4. dubna 1945
). Varování poslal i představitelům koloniálních dominií a Indie, kteří se toho dne 3. dubna v Londýně zúčastnili zasedání kabinetu. Churchill jim napsal, cituji:
"Vztahy s Ruskem, jež se v době konference na Krymu vyvíjely tak slibně, v následujících týdnech značně ochladly. Kvůli polské otázce vyvstaly značné rozpory a teď je docela možné, že Rusko nebude ochotno plně spolupracovat na konferenci, jež má v San Francisku jednat o založení navrhované nové světové organizace.
V žádném případě nebylo v poslední době zřejmé, zda budeme moci počítat s prospěšným vlivem Ruska v Evropě nebo s jeho ochotným partnerstvím při udržování světového míru. Avšak Rusko přesto přese všechno zaujme na konci války postavení, jež mu umožní uplatňovat v celé Evropě největší sílu a vliv."
Bylo paradoxem této válečné doby, ale také znakem toho, že Spojenci, ač se cítili Rusy podvedeni, své dohody podepsané předtím plnili. Píše o tom v historiografii Martin Gilbert, ve své knize - Druhá světová válka - úplná historie, cituji:
"Obavy ze sovětské nadvlády v Evropě ovšem nezabránily, aby Spojenci 3. dubna 1945 podepsali dohodu o poskytnutí závěrečné dávky pomoci poskytované Rusku Brity a Američany, označené krycím názvem Operace Milepost.
V rámci ustanovení dohody mělo Rusko dostat, a také dostalo, více než 1 000 stíhacích letounů a 240 000 tun leteckého paliva a kromě toho ještě 24 000 tun kaučuku z Velké Británie a více než 3 000 letadel, 3 000 tanků, 9 000 džípů, 16 000 OT a 41 436 nákladních aut od Spojených států, nemluvě o strojním a jiném zařízení v hodnotě téměř 2 000 000 000 dolarů ( jen pro fajnšmekry historie známá skutečnost.. " Jurové přece uměly a měly vše.. má poznámka ověřená již od 1976... - mé poznatky zatím neuveřejněné - dám je do knihy Východ 2 - všichni jsme si mysleli, že šlo o měsíce 1941 do konce roku.... wau)."
Ve stejné úterý 3. dubna 1945 byl osvobozen, americkou obrněnou divizí koncentrační tábor Ohrdruf. Američané tam našli hned u vchodu stovky mrtvol v pruhovaných uniformách a všechny měly na zadní části lebky otvor po střele vpálené do týla. V dřevěném baráku nalezli pak Američané další velké množství mrtvol, které byly tentokrát nahé a naskládané, jak napsal jeden z válečných dopisovatelů, přidělený k americké obrněné divizi - židovský romanopisec Meyer Levin, který byl mezi nálezci, - mrtvoly byly, cituji: "Žluté a ploché, jako prkno". Ohrdruf nebyl ani pracovní, ani zajatecký tábor, zde prý šlo o něco jiného - "o tábor, v němž za předcházející tři měsíce zemřely, nebo byly zavražděny 4 000 vězňů." Jak ukázal stav mrtvol - Němci jich ještě stovky stačili postřílet v předvečer příjezdu Američanů.
Gilbert o hrůzném nálezu amerických vojáků napsal pokračování, cituji:
"Pohled na vychrtlé mrtvoly nalezené v Ohrdrufu vyvolaly vlnu odporu, jež zasáhla i Velkou Británii a Spojené státy. Eisenhower, který si tábor prohlédl, byl natolik otřesen, že telefonoval Churchillovi a osobně mu vylíčil, co tam viděl, a kromě toho mu odeslal fotografie mrtvých vězňů. Churchill, který byl rovněž otřesen, rozeslal zmíněné fotografie všem ministrům britského válečného kabinetu."
Ve středu 4. dubna 1945, v severní části Západní fronty obsadila kanadská a britská vojska Osnabrück a ihned postupovala dále na Minden. Americká vojska z 9. A, která byla součástí britské 21. Skupiny armád, dosáhla řeky Weser proti Hamelnu. Jižněji pak Pattonova 3. A obsadila Kassel a další jednotky této americké armády, které obsadily Gothu a postoupily až k Erfurtu. Stejný den ve středu 4. dubna 1945 obsadily francouzské jednotky Karlsruhe.
Toho samého 4. dubna 1945 definitivně generál Student odvolal protiútok německých jednotek v Porúří z důvodu nedostatku PHM, které se nepodařilo zajistit. Bylo již řečeno, že tenhle, od 2. dubna 1945 plánovaný protiútok generála Studenta, Spojenci znali z Enigmy a následné Depeše ULTRA. Jak říkají dostupné historické prameny: "V rámci zmenšujících se hranic Třetí říše, bylo vyloučeno získat nejen PHM, ale i zdravotnický materiál." Ve zmenšené Třetí říši už neexistoval žádný frontový úsek, který by na Východě, na Západě, či na Jihu nebyli schopni Spojenci prorazit. Západní Spojenci měli ještě nevíc tu výhodu, že již skvěle vyhodnocovali vlastní zprávy Němců z Enigmy, které po spojení s dalšími zpravodajskými informacemi dávalo Depeši ULTRA. Spojenci tak - "Předvídali prakticky všechny změny německých plánů." Včas znali všechny zamýšlené německé protiútoky. Tak také, jako příklad uváděný historiografií - " znali i z dešifrovaných zpráv Enigmy další německý protiútok, který měl být zahájen dne 6. dubna 1945 z oblasti Mühlhausenu směrem na Eisenach". A právě díky depeši ULTRA udělali Spojenci protiopatření a "zardousili protiútok hned v době jeho vzniku".
Ve čtvrtek 5. dubna 1945 překračovaly spojenecké jednotky na několika místech řeku Weser.
V sobotu dne 7. dubna 1945 velké části americké 9. A a 1. A podstoupily těžké boje se zbytky německých jednotek v Porúří. Při postupu, který se jim na východ ten den podařil, bylo americkými jednotkami obsazeno město Göttingen.
Ten samý den v sobotu 7. dubna 1945 provedla americká 8. USAAF několik bojových vzletů, při kterých americké bombardéry, doprovázené stíhačkami, bombardovaly "ještě živá - fungující - letiště a železniční zařízení". Hlavním cílem jednoho z velkých bombardovacích svazů, ve kterém bylo 1 300 B 17 a B 24, doprovázených 850 stíhačkami bylo město Dessau.
Dne 7. dubna 1945 došlo k velké sebevražedné letecké operaci nad Německem. K porovnání sem dávám verze dvě:
Zde je nejprve verze o sebevražedném útoku od Gilberta - z jeho knihy - Druhá světová válka - Úplná historie, - který tam píše, cituji, že: "ohromené osádky letadel (spojeneckých bombardérů a doprovodných stíhaček) uviděly jak na ně útočily německé sebevražedné svazy. V této operaci Němci ztratili 133 letounů a 77 pilotů, které vyslali do hromadného útoku na americké bombardéry. Sebevražedná akce byla neúspěšná, neboť Němci sestřelili jen 23 spojeneckých letadel."
A k této sebevražedné akci německých pilotů Luftwaffe uskutečněné dne 7. dubna 1945, napsal pak svou zjištěnou verzi, podrobnější - o stejném - Janusz Piekalkiewcz - v knize - Letecká válka 1939 - 1945, cituji:
"Čtyři skupiny 'Zvláštního komanda Labe', vytvořené několik týdnů předtím v prostoru Magdeburgu, provádějí své první a velké nasazení.'
Iniciátorem svazu je plukovník H. Herrmann, který způsobil svým nápadem 'Wilde Sau' ( viz zde: http://de.wikipedia.org/wiki/Hans-Joach ... Flieger%29
) Britům při jejich nočních náletech na německá města tolik ztrát. Teď mají mladí stíhací letci, kteří neabsolvovali téměř žádný výcvik, zahájit 'palbu na nejkratší vzdálenost, sestřelit alespoň jeden čtyřmotorový bombardér, a bude-li to nutné, zničit jej taranem.'
Sebevražedné svazy jsou umístěny na letištích u Stendalu a Gerdelegenu.
Až dodnes není zcela jasné, ke kterým svazům ti piloti předtím patřili a jak se vlastně dostali k jednotkám 'Kamikadze'. Podle domněnek se jedná o dobrovolníky. Každopádně pochází část z nich z 300. a 301. stíhací eskadry 'Wilde Sau'.
Také o počtu stíhaček nasazených 7. dubna 1945 proti americkým bombardérům se uvádějí v různých zdrojích velmi rozdílné údaje. Hovoří se o 120ti Bf 109 G a Fw 190, ale i o 183 stíhačkách. Tryskové stíhačky Me 262 JG 7 a I. Skupiny KG (J) 54 startují k boji proti americkým stíhačkám P 51 Mustang.
Mezi Uelzen a Celle, ve výšce 11 000 metrů se německé Kamikadze zřítí na vedoucí svazy amerických bombardérů s takovou zuřivostí, že je stíhací doprovod (P 51) bezmocný. Podle německých zpráv se prý podařilo asi 50ti stíhačkám a několika Me 262 přiblížit těsně k hlavnímu poli bombardéru.
Při letecké bitvě trvající 45 minut - druhé největší nad Evropou v této válce - je podle německých zdrojů zničeno 51 amerických letounů - při 131 vlastních ztrátách.
Oproti tomu hovoří americké ztráty pouze o osmi ztracených bombardérech a sestřelu 100 německých stíhaček, z toho 59 jich bylo sestřeleno Mustangy.
Z tohoto nasazení, krycí jméno 'Werwolf' (Vlkodlak), se vrátí pouze 15 stíhaček (německých). Sedmdesát pilotů se zřítilo, ostatní se zachránili seskokem na padáku."
(U vylíčení stejné historické události, když u Piekalkiewicze podrobněji, si znovu porovnejme rozdíly v hlášených ztrátách. Čísla u německých mrtvých pilotů - 77 zabitých německých pilotů u Gilberta a - Piekalkiewicz napsal u stejného - 70 pilotů se zřítilo a ostatní se zachránili seskokem na padáku. U německých ztrát letadel - Gilbert - 133 a pak Piekalkiewicz - 131 sestřelených letadel.)
(Pro Č 13., 14. a 15. - Do Německa 1945, - byly použity především mé dlouholeté poznámky za desítky let shromážděné, dále ověřená historická fakta z knih 60tých, 70tých a 80tých, jakož i do konce 20. století a některé i z počátků 21. století, jako - Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Vývoj a struktura německých ozbrojených sil v letech 1933 - 1945 - Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command, Philippe Masson - Historie německé armády 1939-1945, - James Lucas - Poslední rok Německé armády, Horst Scheilbert - Německé obrněné jednotky, Martin Gilbert - Druhá světová válka - úplná historie, Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak - Ocelová lavina, Janusz Piekalkiewicz - Tanková válka 1939 - 1945, Letecká válka 1939 - 1945 a Námořní válka 1939 - 1945 a další historické prameny z: Použité podklady na konci článků. Použity byly také některé termíny i z dalších pramenů, jako ověřená fakta, která jsem nezbytně potřeboval z internetu.).
