XIII. díl. Operace OVERLORD. Úvod. Č 1.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIII. díl. Operace OVERLORD. Úvod. Č 1.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Úvod. Č 1.

Jednotlivé sbory a divize, které se 6. června 1944 vylodily na plážích UTAH, OMAHA, GOLD, JUNO a SWORD.

Obrázek


Když Winston S. Churchill, syn premiéra Velké Británie Winstona Churchilla ve válečné době, psal - duben 1993 - Předmluvu k anglickému originálu - D – DAY Operation Overlord, který vydalo nakladatelství Salamander Books Ltd, Londýn a u nás ji v roce 2004 vydalo Nakladatelství NAŠE VOJSKO, Vítězné náměstí 4, Praha 6, napsal o vylodění přibližně tato slova. Nebudu je citovat přesně, ale řeknu je volně.
Obojživelná násilná „Operace OVERLORD“ byla největší vyloďovací operací, která se kdy v lidských dějinách udála. Rozměry Overlordu byly skutečně velkolepé, vždyť se v Normandii vyloděním z více jak 5 000 lodí a z více než 1 000 menších plavidel podporovaných 11 000 letadel všeho druhu, během 48 hodin, do západní Evropy dostalo 200 000 mužů, kteří měli bojem rozvrátit Hitlerův vychvalovaný Atlantický val. Atlantický val, ve kterém Němci dislokovali 60 divizí pod velením maršála von Rundstedta. Polovina z těchto 60 divizí byla soustředěna od pobřeží u Holandska po Normandii pod velením polního maršála Rommela. Plán Overlord, který vypracoval pod velením generála Eisenhowera jeho štáb – COSSAC, vyžadoval armádu 2 000 000 mužů – z poloviny Američanů a z poloviny Britů příslušníků britského společenství, kteří byli dopraveni do Evropy přes normandské předmostí.
Tito vojáci byli vyloděni postupně na pěti plážích za těžkých bojů od 6. června 1944. Z pohledu z Anglie to byly pláže - zprava do leva - Utah Beach, Omaha Beach, Gold Beach, Juno Beach a Sword Beach (v plánu ještě existovala šestá pláž Band Beach, která byla však zrušena).
Když jsem hlouběji, několik desetiletí, studoval Den D blíže, zaujal mě J. Robert Slaughter z Roanoke ve státě Virginia, který byl tehdy - 6. června 1944 - na pláži Omaha a vylodil se hned v 8 hodin ráno, tehdy jako 19tiletý seržant v oddílu těžkých zbraní roty "D" 1. praporu 116. pěší divize, a který po 50ti letech - v roce 1994 - mimo jiné napsal, cituji:

"Skutečnost byla taková, že my jsme byli prvními Američany, kteří na tento úsek pláže vstoupili. Není divu, že to, co se tady odehrávalo, měnilo chlapce v muže. Z některých se měli stát odvážní muži, z některých mrtví muži, avšak ze všech, kteří přežili, se stali vyděšení muži. Někteří se po..., jiní brečeli a nijak se za to nestyděli, mnozí k tomu neměli daleko. Tak už to zkrátka chodí, když se šidí výcvik a disciplína."

My však nyní nejprve začněme tím, že si řekneme co této celé grandiózní operaci předcházelo, když historický popis bude rozdělen do dvanácti následujících úseků:

1) Úvod.
2) Kdy a kde otevřít II. frontu.
3) Plán Operace "NEPTUN" a "OVERLORD".
4) Shromažďování spojeneckých sil.
5) Obrana Evropy vojsky " Třetí říše" - Atlantický val.
6) Normandie, "Operace OVERLORD", "Den D".
7) Letectvo Spojenců nejen v OVERLORDU.
8) Spojenecké boje v Normandii.
9) Prolomení obrany Normandie - "Ven z předmostí"!
10) Spojenecká "Operace ANVIL" - "Operace DRAGOON" - vylodění na jihu Francie.
11) Osvobození Paříže a útok do Německa.
12) Konec války v Evropě, květen 1945.

Jestliže byly rozměry vyloďovací operace ohromné, byl samozřejmě i cíl celé operace impozantní. Cíl "Operace OVERLORD" nebylo nic menšího, než porážka nacismu, zničení Hitlerovského Německa a osvobození Evropy od Západu. Cíle chtěla Spojenecká aliance dosáhnout po úspěšném provedení nejkomplikovanějšího druhu vojenské operace, kterou je bezesporu násilné obojživelné vylodění. Spojeneckou koalici postupně, od roku 1941, tvořily Velká Británie, USA, SSSR, Francie a mnohé země obsazené nacisty (Polsko, Norsko, ČSR a další).
Historie "Operace OVERLORD", která před námi ožije, je příběhem mnoha hrdinství, obětí, ale je zároveň i historií vítězství a spojeneckých úspěchů.

"Operace OVERLORD" - násilná obojživelná operace tak ohromných rozměrů, které jediné zaručovaly, že musela být úspěšná, byla ve své podstatě neskutečná odpovědnost za životy miliónů lidí. A právě proto přední čelní představitelé západních mocností, z nich především premiér vlády Jejich Veličenstev Velké Británie Winston Churchill, ale s ním i další, poměrně neústupně bojovali i proti obrovskému tlaku Stalina a SSSR na otevření druhé fronty předčasně. Winston Churchill znal Gallipoli, znal postupně Dieppe. Viděl zmatky v "Operaci TORCH", viděl vylodění na Sicílii i v Itálii. Viděl všechny nedostatky, ztráty a zmatky, které znamenají smrt a vytváří výhodu pro obránce, když není násilná obojživelná operace řádně připravena. Také štáby CCS věděly, že násilná obojživelná operace do Západní Evropy musí být pečlivě připravena, materiálně a lidsky zabezpečena se vší návazností následných kroků. Z důvodu přípravy, výcviku vojska, shromáždění potřebných jednotek, shromáždění dostatku materiálu a v neposlední řadě vystižení příznivého počasí, byla "Operace OVERLORD" proto několikrát odložena, aby se na konci všeho snažení a konání stal dnem "D" den 6. června 1944.

Je samozřejmé, že odkladem otevření druhé fronty se výhody konečného vylodění výrazně posouvaly na stranu Spojenců a my si ty výhody postupně rozebereme. Zde snad jedině ještě jen to, že počty amerických divizí se ve Velké Británii neustále od roku 1942 zvyšovaly. Postupně byla celá jižní Anglie vlastně vojenským táborem. Pro "Operaci OVERLORD" se od roku 1942 do 6. června 1944 v Anglii shromažďovala veškerá potřebná technika pro vylodění, včetně výsadkových plavidel, když do té doby byla vyvinuta i skvělá technická zařízení, ale i vojenské metody k prolomení Atlantického valu. O všem si postupně řekneme. Neméně důležitým bylo, že od roku 1942 až do roku 1944 utrpěla německá, nacistická morálka a Německo mělo spoustu svých zdrojů potřebných pro vedení války nenávratně ztraceno. Vždyť již začátkem roku 1943 Němci utrpěli porážku u Stalingradu, v létě 1943 pak u Kurska. Také britské a americké pozemní síly, spolu s letectvem, do května 1943 rozdrtily a rozprášily Rommelův DAK v Africe. Německo ztratilo Sicílii, Itálie se přidala na stranu Spojenců. Do vylodění, dne 4. června 1944 byl osvobozen Řím, jako první hlavní město okupovaného státu v Evropě. A ještě od roku 1943 do roku 1944 devastovalo spojenecké letectvo výrobní kapacity Říše, zároveň ničilo jeho infrastrukturu potřebnou k přesunu vojsk a materiálu na frontu. Postupně bylo ničeno i PVOS Německé říše, což se projevilo i 6. června, kdy PVO a z něho kdysi slavná Luftwaffe ve Francii, provedlo jen 100 vzletů ve srovnání se Spojenci, kde se hovoří asi o 14 600 spojeneckých vzletů za 24 hodin.
Budeme hovořit o klíčové úloze v oklamání všech tajných služeb "Třetí říše". Nejen Hitler, ale i jeden z velitelů zodpovědných za obranu Atlantického valu, polní maršál Rommel, byl přesvědčen, že k vylodění dojde v oblasti Pas de Calais v okolí měst Boulogne a Calais, kam celý Wehrmacht soustředil většinu své obrany (polní maršál Rommel bude několikrát zmiňován, tak jak to činí historie, že si stejně myslel, že vylodění bude v Normandii, ale musel se podřídit většinovému názoru OKW i OKH, jakož i Hitlerovi, který mimochodem prý také "intuitivně" očekával hlavní vylodění v Normandii).
Velkou výhodou Spojenců určitě bylo, že od roku 1940 četl Bletchley Park depeše z Enigmy( pojednání o Enigmě viz zde: Franci Č 43., 44. http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3703
), když od roku 1940 až do roku 1944 svou práci velice zkvalitnil. Winston Churchill a "31 zasvěcených" tak každý den mohlo studovat německé rozkazy a úvahy z "Depeše ULTRA" ( složení a vznik Depeše ULTRA viz Velká Británie 1940 Č 7.: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3997
). Z německé radiokorespondence, ale i odposlechů, včetně telegramů od Hitlera a německého vrchního velení, věděli Spojenci mnohé (ne však vše, když třeba i ve Francii Němci používali telefonní síť, i když zde zase odposlechem pomáhalo částečně partyzánské hnutí Francie).

Co je však třeba si v úvodu připomenout je to, že Spojenci utvořili alianci, která měla zmíněný Hlavní a jediný cíl, kterým bylo dobytí Německa ze Západu.
O spojenectví, o Spojenecké koalici, nebo spíše Spojenecké alianci, v historii hovořil již před mnoha staletími čínský starověký filozof války Sun-c'.
Sun-c' ve svých odborných vojenských článcích tvrdí, respektive varuje, před vstupem do "Spojenecké aliance" - pokud si nejsme úplně jisti válečnými cíly potenciálního spojence. V dalších svých textech pak říká Sun-c', že chvatně koncipované dohody se snadno zpřetrhají, neboť dvě mocnosti bojující proti společnému nepříteli mohou mít zcela neslučitelné úmysly.
A byla to moudrá rada, neboť kdykoliv v pozdějších stoletích dva nebo více národů sjednotilo své síly ve válce, bylo častějším pravidlem, že vznikaly trpké neshody, než, že by došlo k nějaké svornosti.
I Američané s tím měli určitou zkušenost, neboť vstup USA do 1. světové války, alianci s Brity, Francouzi si mnozí Američané vykládali jako pomoc Ameriky na zachraňování koloniálního panství a zájmů Velké Británie a Francie ve světě. Jak ve 30. letech 20. století narůstal v Americe IZOLACIONISMUS a Hospodářská krize, Američané čím dál tím víc věřili, že pomáhali Britům zachraňovat jejich koloniální panství - pomáhali v 1. světové válce k zachování britského Impéria.
Úplně něco jiného se však začalo rodit s nástupem fašismu v Itálii a nacismu v Německu. Již od samého začátku přijaly Spojené státy a Velká Británie porážku Německa za svůj společný cíl.
A o tom si něco v Úvodu řekněme.
Naposledy upravil(a) michan dne 15/7/2012, 10:32, celkem upraveno 4 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Úvod. Č 2.

Jestliže člověk studuje dobře historii vztahů USA a Velké Británie těsně před a na začátku 2. světové války velmi rychle zjistí, že ani mezi těmito dvěma Spojenci nebylo vše jen "na růžovo". Člověk zjistí, že ani onen stejný, nebo shodný cíl, který Spojené státy a Velká Británie měly - porážka nacistického Německa - neznamenala vždy jen shodu v některých dílčích krocích a pohledech na vývoj války. Jak se 2. světová válka vyvíjela vznikaly spory, na které si však Spojenci vyvinuly mechanismy kompromisů a dohod. Spojenecká porozumění mezi USA a Velkou Británií trvají prakticky dodnes.
Ale zpět k těm dílčím různostem.
Mezi ty nejznámější různosti patří bezesporu občasné rozhořčené diskuze mezi velitelem Spojenecké aliance v Evropě generálem Dwightem D. Eisenhowerem ( *14. října 1890 – +28. března 1969 - po válce byl 34. presidentem USA - od roku 1953 byl presidentem po dvě funkční období do roku 1961) a sirem Bernardem L. Montgomerym o strategii vhodné pro Evropské válčiště - zda útočit na " široké frontě", nebo naopak " úzký průnik". Někdy vše došlo dost " na kordy", že je dokonce známo, že si Eisenhower musel sjednat pořádek, když svého podřízeného Montgomeryho musel napomenout, cituji":

" Hej, takhle se mnou mluvit nemůžete! Jsem váš velitel."

Pramenem neshod mezi Spojenci byly, ale i další žánry, jako byly různé historické reminiscence na vybojování samostatnosti Američanů na Britech v druhé polovině 18. století (1763 - 1783, Deklarace nezávislosti Spojených států z roku 1776). A právě ona "historická výchova" od mládí, na obou stranách, u vedení koalice, u Američanů i Britů rozdílná, vedla mnoho let k různým neshodám ( o některých je hovořeno i v Bitvě o Itálii - např. generál Clark a britští velitelé armád a sborů).
Až do roku 1943 měla ve Spojenecké alianci dominantní postavení Velká Británie, bojující již od roku 1939, která z tohoto důvodu udávala základní orientaci a směřování koalice. Po roce 1943 se situace změnila a dominující roli převzaly Spojené státy, neboť do Spojenecké aliance vkládaly mnohem větší ekonomické a lidské zdroje. Posun v dominující roli od roku 1943 se nejvíce projevil právě v diskuzích o II. frontě, kde Američané radikálněji prosazovali a nakonec prosadili vylodění v Normandii. A právě II. fronta - kdy a kde ji otevřít - byl největší názorový rozdíl, jaký se mezi USA a Velkou Británií během roků 1942 až 1944 otevřel. Naopak na čem se obě země shodovaly vždy bylo, že na Německo je nutno zaútočit, ale konkrétní dohody o tom, že takový útok bude zahájen z Anglie přes kanál La Manche směrem k pobřeží Francie, bylo dosaženo teprve po vleklých diskuzích.
Diskuse o II. frontě byla vždy o tom, zda budou Spojenci postupovat podle dlouhodobého plánu útoku přes Kanál, nebo zda dle pružnosti v rozhodování využijí nějaké vojenské situace, kdy budou Němci v nějaké době a na nějakém místě oslabeni a zaútočí rychle v onom místě...
Veškeré diskuze o otevření II. fronty, z pochopitelných důvodů, komplikovaly, od prvních dní spojenectví, ekonomické, politické a vojenské rozdíly, právě tak jako i rozdíly ve válečných strategiích obou koaličních států( vše řečené si podrobněji postupně vysvětlíme u jednotlivých kapitol).

Již jsem i řekl, že Spojené státy vlastně spolupracovaly s evropskými státy Velkou Británií a Francií ještě před pádem Francie v červnu 1940, když dodávaly vojenský, ale i další potřebný materiál obou zemím. Spojené státy tak vlastně ustupovaly, postupně a pomalu, od svého nevměšování - IZOLACINALISMU, které vyhlašoval ještě v září 1939 ( na začátku vzniku 2. světové války) americký president. A byl to právě v květnu 1940 americký prezident Franklin Delano Roosevelt, který vyhlásil "Stav národního ohrožení" a dal příkaz k přesunu US NAVY (americké válečné námořnictvo) do Atlantiku, tehdy údajně jako "Dohled na neutralitou". Ve skutečnosti se jednalo o pomoc Velké Británii s ochranou jejich lodí alespoň po část cesty přes nebezpečnou oblast Atlantského oceánu. A vztah Spojených států s Velkou Británií se směrem k spolupráci rychle vyvíjel. Od 29. ledna až do 27. března 1941 ve Washingthonu, v tzv. rozhovorech "ABC - 1", běžněji používané "ABC", v době kdy ještě Spojené státy oficiálně v 2. světové válce nebyly, pověřeni Franklin Delano Rooseveltem a premiérem Jejich Veličenstev Velké Británie Winstonem Churchillem, projednávali nejvyšší představitelé amerických a britských ozbrojených sil "Nejlepší metody" jimiž ozbrojené síly USA a VB porazí Německo. Nejdůležitější zásady, které "ABC" již v prvních měsících roku 1941 stanovily, a které předložily svým hlavám státu pověření generálové a admirálové obou stran byli:

a) Zavedení jednotného velení v poli v případech společných strategických nebo taktických operací.

b) Dohoda o schválení Spojeného "Základního válečného plánu číslo 1", dokumentu, který předpokládal "Válku proti mocnostem OSY".


Zevrubný válečný plán zahrnoval všechny aspekty vývoje a stanovil do nejmenších podrobností, jaké bude nasazení vojenských, námořních a leteckých sil Velké Británie a Spojených států od okamžiku, kdy Amerika "možná" vstoupí do války. Onen dokument je znám pod názvem "Obranný plán číslo 1". ( Rozhovory viz:
http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_Wo ... onferences
)."Obranný plán číslo 1" počítal nejprve s porážkou Německa v Evropě. Až bude poraženo Německo, bude následovat porážka Japonska v Asii. Ještě v době, kdy probíhaly rozhovory "ABC", začaly jednat i zpravodajské služby obou zemí. Americká zpravodajská služba posílala lodí přes Atlantik cenný náklad. Spolu s majorem Abrahamem Sinkovem a kapitánem Lea Rostenem, oba byli příslušníci spojovacího vojska USA, a spolu s dalšími čtyřmi zpravodajci plul do Velké Británie šifrovací stroj "Purple". Šifrovací stroj "Purple" bylo zařízení, které bylo japonskou obdobou německé Enigmy. Díky tomuto zařízení pak mohli, jak Američané, tak Britové, zachycovat řadu přísně tajných japonských zpráv týkajících se diplomatických a konzulárních záležitostí, jakož i informace japonského válečného námořnictva a obchodního loďstva. Odposlouchané depeše ze zařízení "Purple", stejně jako z Enigmy, byly pak dešifrovány v známém Bletchley Parku, kde z nich vznikala depeše ULTRA pro oněch "31 zasvěcených".
V americké strategii byl pak "Plán Orange", který Američané celých 20 let před 2. světovou válkou pečlivě vybrušovali (přední američtí vojenští představitelé, odborníci námořnictva i pozemního vojska, považovali válku mezi Spojenými státy a Japonskem více než pravděpodobnou), a který vymezoval strategii případné války mezi USA a Japonskem, trochu potlačen, když první mělo být poraženo Německo. A že nebyli daleko od pravdy nám říká ta skutečnost, že již od roku 1941 narůstalo napětí v Pacifiku a uvážliví pozorovatelé Dálného východu varovali před japonskými válečnými plány, které se téměř určitě dotknou amerických zájmů a území. O to víc byla důležitá dohoda v "ABC" mezi USA a VB, která tak říkala, že "takřka jistá válka s Japonskem" bude brána jako druhořadá! Veškeré priority obou spojeneckých zemí, měly být a byly věnovány porážce nacistického Německa v Evropě!
Totiž právě priority, nejprve Německo a až poté Japonsko, odrážely i přesvědčení amerického prezidenta Roosevelta, že osud USA je nerozlučně spjat s osudem Velké Británie. Roosevelt zastával zásadu nepřerušené existence Spojeného království Velké Británie v zájmu USA. Roosevelt věřil ve vzájemnou symbiózu těchto dvou států USA a Velké Británie již jen proto, že měly společný jazyk, kulturu a Velká Británie byla záštitou před eventuální agresí vůči Americe ze strany tehdy vzniklé OSY (Německo, Japonsko, Itálie). Zásada je to dodnes v různých obměnách a ve své podstatě platná.
Prezident USA a několik jeho zasvěcených dobře vědělo, že Američané a jejich ozbrojené síly nebyly v roce 1941( ještě někdy na počátku roku 1941 měla armáda Spojených států něco přes 100 000 mužů) připraveny na globální válku a vůbec ne na kontrolu vod v Atlantickém oceánu, které tehdy především zabezpečovala britská Royal Navy, což později poskytovalo bezpečí v době, kdy USA provádělo celonárodní mobilizaci, kterou se prezident pokoušel uspíšit. Tehdy se v úzkém vedení prezident a jeho nejbližší poradci rozhodli, že budou raději dělat to, co je správné z hlediska morálky (pomáhat Británii), než to, co je politicky účelné (dále trvat na neutralitě). Prezident Roosevelt tehdy došel k závěru, že americké síly by se měly zaměřit na podporu Britů, a tak zničit největší hrozbu pro svobodný svět. A jako největší hrozbu viděl právě nacismus v Německu. No je jasné, že Winston Churchill měl z takové dohody radost, kterou mu kalilo jen to, jakým způsobem bude pomoc uskutečňována.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Úvod. Č 3.

V roce 1941 došlo, od 9. srpna do 12. srpna 1941, v newfoundlanské zátoce Placentia k americko-britskému setkání na nejvyšší úrovni. Premiér Jejich Veličenstev Winston Churchil připlul přes Atlantik na místo setkání na palubě nové britské bitevní lodi HMS Prince of Wales

Obrázek

.
Všechny konference viz. zde:
http://www.pbs.org/behindcloseddoors/in ... ences.html
Americký prezident F. D. Roosevelt dorazil na konferenci na těžkém křižníku "USS Augusta"

Obrázek


. Po jednání, která trvala 3 dny oba státníci podepsali "Atlantickou chartu", což bylo důležité společné prohlášení, ve kterém byla zakotvena základní stanoviska obou mocností a také proklamace hlavních zásad uspořádání světa.

Na americkém těžkém křižníku USS Augusta po podepsání " Atlantické charty".

Obrázek


"Atlantická charta" rozhodně odmítala "jakékoli územní změny, ke kterým nedošlo s výslovným přáním národů, kterých se týkají. Všechny národy mají právo zvolit si formu vlády pod kterou chtějí žít, a toto právo bude navráceno těm, které jej ztratily".
Všeobecně "Atlantická charta" směřovala proti použití síly v mezinárodních vztazích a sehrála pozitivní roli při vytváření protihitlerovské koalice. "Atlantická charta" byla jedním z dokumentů, na které navázala později "Charta OSN". Již při vytváření dokumentu se předpokládalo, že "Atlantickou chartu" podepíší všechny státy aliance, Spojenecké koalice. Není bez zajímavosti, že SSSR vyslovilo se zásadami v ní obsaženými souhlas již na mezispojenecké konferenci v Londýně dne 24. září 1941, tedy 3 měsíce a 3 dny po napadení SSSR. Při jednání na palubě "USS Augusta" byla také britskými náčelníky štábu vyslovena prvně možnost operace, při které by se spojenecká vojska vylodila ve Francii (zárodek "Operace OVERLORD"). Protože Spojené státy ještě nebyly zapojeny přímo do 2. světové války, nechtěli američtí náčelníci štábu zatím o vylodění ve Francii jednat, když prohlásili, že dokud USA nejsou s Německem ve válečném stavu( stalo se tak 11. prosince 1941, když Adolf Hitler vyhlásil USA válku), strategickými problémy takového významu se zabývat nebudou. Přesto daly Spojené státy jasně najevo, že ač nejsou ve válečném stavu stojí na straně Velké Británie. Po této konferenci se již 3. září 1941 Stalin podruhé obrátil na Winstona Churchilla se žádostí o otevření II. fronty a současně žádal materiální pomoc pro sovětský průmysl a bojující vojska. Stalin mimo jiné napsal, cituji:

"... Poměrná stabilizace na frontě, jíž se podařilo dosáhnout asi před třemi týdny, se totiž zhroutila, protože na Východní frontu bylo přesunuto 30 až 34 čerstvých pěchotních divizí a obrovské množství tanků a letadel a výrazně se zaktivizovalo 20 finských divizí a 26 rumunských divizí. Němci považují nebezpečí na Západě za 'bluf' a beztrestně přesouvají ze Západu všechny své síly na Východ, protože jsou přesvědčeni, že na Západě žádná II. fronta není a nebude. Němci považují za zcela možné bít své protivníky po jednom - nejprve Rusy - potom Angličany. Následkem toho jsme ztratili více než polovinu Ukrajiny a kromě toho nepřítel stanul u bran Leningradu. Tyto okolnosti způsobily, že jsme ztratily krivorožskou železnorudnou pánev a řadu hutních závodů na Ukrajině, evakuovali jsme jednu hliníkárnu na Dněpru a další hliníkárnu v Tichvinu, jednu továrnu na motory a dvě továrny na letadla v Leningradě; tyto závody budou moci být uvedeny na nových místech do provozu nejdříve za 7 až 8 měsíců. To vše vedlo k oslabení naší obranyschopnosti a vystavilo Sovětský svaz smrtelnému nebezpečí. Zde je na místě otázka jak se z této více než nepříznivé situace dostat.
Myslím, že z této situace je jen jedno východisko: Vytvořit již v letošním roce někde na Balkáně, nebo ve Francii II. frontu, která by mohla odpoutat z Východní fronty 30 až 40 německých divizí a současně zajistit Sovětskému svazu 300 000 tun hliníku do začátku října tohoto roku a každý měsíc pomoci alespoň 400 letadel a 500 tanků (malých, nebo středních).
Bez těchto dvou druhů pomoci Sovětský svaz buď bude poražen, nebo bude natolik oslaben, že nadlouho ztratí schopnost pomáhat svým Spojencům aktivními operacemi na frontě boje proti Hitlerismu..."

Premiér Jejich Veličenstev Winston Churchill shrnul tehdejší možnosti Velké Británie do vět, které napsal ve své odpovědi Stalinovi dne 6. září 1941, cituji:

"Ihned odpovídám v duchu vašeho poselství. Ačkoli bychom se nezastavili před jakýmkoli vypětím, v současné době neexistuje možnost nějaké britské akce na Západě, kromě akcí leteckých, která by odpoutala před začátkem zimy (1941/42) německé síly z Východu. Není také vůbec možné vytvořit II. frontu na Balkáně bez pomoci Turecka. Chci, jestliže si to Vaše Excelence bude přát, Vám vyložit všechny důvody, které vedly naše náčelníky štábů k těmto závěrům. Tyto důvody byly již jednou projednány s vaším velvyslancem při poradě s ministrem zahraničních věcí a s náčelníky štábů. Akce, která by vedla jen k nákladným neúspěchům, ať by byla jakkoli dobře míněna, by mohla přinést užitek jen Hitlerovi.
S informací, které mám k dispozici, nabývám dojmu, že německý vpád již překročil vrchol svého náporu, a že zima přinese vašim hrdinným armádám oddech. To je však můj osobní názor.
K otázce dodávek. Jsme si dobře vědomi těžkých ztrát, který utrpěl ruský průmysl; vynakládali jsme a vynaložíme veškeré úsilí, abychom vám pomohli. Telegrafuji prezidentu Rooseveltovi, aby urychlil příjezd mise pana Harrimana sem do Londýna, a pokusíme se ještě před Moskevskou konferencí vám sdělit množství letadel a tanků, o němž můžeme společně slíbit, že vám je budeme posílat každý měsíc, spolu s dodávkami gumy, hliníku, sukna atd. Za sebe jsme nyní ochotni posílat vám z britské produkce polovinu měsíčního celkového množství letadel a tanků, o které žádáte. Doufáme, že Spojené státy budou uspokojovat druhou polovinu Vašich potřeb. Vynaložíme veškeré úsilí, abychom Vám vybavení začali posílat neprodleně."

V podobném duchu probíhala korespondence vlastně až do roku 1943, když na podzim toho roku bylo určeno, že II. fronta bude napevno otevřena v roce 1944.

Ale vraťme se ještě k roku 1941, abychom si z amerického pohledu ještě řekli, že pro určení toho odkud chtějí USA zaútočit hrála velkou roli zeměpisná poloha. Je jasné, že vody oceánů (na východě Atlantický oceán a na západě Tichý oceán), poskytovaly Američanům fyzické bezpečí před útokem, ale zároveň oddělovaly kontinent Amerika od evropských a asijských bojišť. Což znamenalo, že američtí plánovači v Army War Colege jednoznačně předvídali, už ve 20. a 30. letech, že v případě války by USA musely vybudovat a udržovat rozsáhlý a složitý systém zásobování, aby mohly vyslat velké bojové síly přes oceány, které budou muset podporovat na cizích bojištích, když je budou používat v boji proti silnému nepříteli na jiných kontinentech. Kdyby válka začala v Asii i v Evropě, předpokládali někteří velitelé, že by byl problém rozmístění omezených zdrojů ještě akutnější. Takto vzniklé základní požadavky na lidské zdroje a materiál všeho druhu, by tak odčerpávaly celkovou bojovou sílu, kterou USA budovaly. Celou problematiku štábní důstojníci sestavili do amerického plánu pro případ 2. světové války.
Také u Britů hrála důležitou roli geografická poloha ostrovů Velké Británie, stejně jako odlišné názory na vedení války, které bylo rozdílné, než pohled Američanů. Britové se rozdílně dívali na samu podstatu, časový harmonogram a umístění II. fronty proti Německu. Již v době rozhovorů "ABC" (leden až březen 1941) byla Velká Británie již 2 roky ve válce a utrpěla značné ztráty v Bitvě o Francii, v Bitvě o Británii i v Bitvě o Atlantik. A i když tehdy slavná britská 8. A zahájila úspěšné tažení v severní Africe, bylo jasné, že se britské zdroje všeho druhu stále ztenčovaly. Britové nechtěli dopadnout jako v 1. světové válce a představa útoku na dobře vybudovaná opevnění (tehdy neznali přesný rozsah budování Atlantického valu) ve Francii je vedla k opatrnosti. Samozřejmě, že v podstatě souhlasili s invazí do Evropy, ale byli nakloněni tomu, že útok musí být proveden v pravý čas, až budou okolnosti pro Spojence výhodné. Příliš velké množství důstojníků na všech úrovní velení Velké Británie bylo přesvědčeno o tom, že si nemohou dovolit, aby byl útok přes moře odražen. Britové byli přesvědčeni mezi roky 1941 až 1944, že když by se invaze nezdařila - ať již v důsledku kteréhokoli z faktorů, které s sebou nese taková riskantní násilná obojživelná operace - pak by, přinejmenším z hlediska Britů, nebyla žádná možnost o další pokus.
A Churchill a jeho velitelé se proto snažili definovat ony "výhodné podmínky pro invazi do Evropy" co možná nejpřesněji. Historici to definovali přesněji, když říkají, že Britové jako námořní velmoc měli dlouholeté zkušenosti s nepřátelskou vojenskou mocí na Evropském kontinentě - hlavně války z doby Francouzské revoluce, kdy za Napoleona dávali přednost blokádě. Stejně tak dávali v 2. světové válce přednost postupné námořní blokádě Německa a útokům na nechráněné zbytky vojenských sil OSY. Nakonec v letech 1943 až 1944, po úspěšných bitvách v Atlantiku a těžkém leteckém bombardování německých cílů v Evropě, viděli britští stratégové předpoklad k útoku na pevnost Evropa, neboť Německo bylo dostatečně oslabeno. Vyloďovací operací mělo Německo dostat poslední úder.
Aby poslední úder neuspěchala, měla velká Británie vždy na paměti Gallipoli, ke které se v roce 1942 přidalo vylodění u Dieppe.
Když totiž chtěli Britové v roce 1942 vyzkoušet násilnou obojživelnou operaci, provedli dne 19. srpna 1942 vylodění ve Francii u Dieppe, kde se vylodili převážně vojáci 2. kanadské divize. Vylodění se účastnilo také 1 000 Britů a 50 příslušníků US Rangers. Celá dopolední a odpolední akce byla vyhodnocena jako totální taktická prohra. Vojáci Wehrmachtu byli neočekávaně dobře na vylodění připraveni. Po devíti hodinách útoku museli britští velitelé, nuceni silným tlakem obránců, stáhnout všechny kteří přežili. Přibližně 1 000 vojáků během útoku zahynulo a přibližně 2 000 jich bylo zajato. Z celkem 6 100 nasazených vojáků se jich pouze přibližně 2 500 vrátilo do Anglie. Britským důstojníkům po zkoušce u Dieppe "stydla krev v žilách". Nejhorší na celé situaci bylo, že němečtí obránci nebyli žádní vybraní specialisté. Nejednalo se o elitní útvar, ale o obyčejné jednotky z německých posádek.
Pro britskou generalitu, ale i vedení, se ukázalo na velmi dlouho, že k prolomení vybudované obrany na jakémkoliv nepřátelském pobřeží bude bezpodmínečně nutné soustředit velkou námořní flotilu k silnému ostřelování z moře. Jenomže Royal Navy i US Navy čekalo v letech 1942, 43 a na počátku roku 1944 těžká Bitva o Atlantik, ale i bitvy na ostatních mořích a oceánech.
Celé poučení z Gallipoli a později i Dieppe říkalo, že násilná vyloďovací operace musí být pružná a to zaručovala jedině "Zdrcující síla".
V důsledku poučení, proto Britové dávali v letech 1942, 43 přednost spíše alternativní strategii - místním útokům - udeřit na nepřítele tam, kde se nabízejí vhodné podmínky.
Byl to rozdíl proti vyšším americkým důstojníkům a jejich plánovačům, kteří viděli v Churchillově snaze zdržovat je od útoku přes kanál - jako neochotu vůbec takovou operaci provést. V letech 1942, 43 dokonce američtí důstojníci podezřívali Velkou Británii, že nechce obojživelnou operaci provést, a že Američany zdržuje ve společné válce proti Německu. V letech 1942 a až do poloviny 1943 se zdálo, že se naplňují slova významného čínského vojenského teoretika a stratéga Sun-c', který odrazoval od spojenectví. Jak si však dál řekneme, nebylo tomu tak, neboť si to nepřál ani Roosevelt, ani Churchill ve svých jednáních. My víme, že "Operace OVERLORD" byla spuštěna 6. června 1944 a vedla ke konečné porážce Německa do 7. května 1945.
Ostatní vše ještě neřečené si rozebereme v dalších kapitolách.

Pro obtížnost a vojenskou specifičnost mnohých textů, textu, jakož i z důvodů zachování vojenské terminologie, a také kvůli většímu zachování faktů, menší chybovosti v historické faktografii, jsem většinou od těchto míst psal text, ze svých poznámek a osnovy celého tažení v Normandii, text mnou sestavený - dále pak text z informací z historického pojednání historických autorů uvedených vždy na konci třetího článku - viz: Použité podklady.
Všechen historický děj v článcích použitých popisuji z danných informací svými slovy. U naprosto specifických textů často dopňuji svá upřesnění, nebo cituji. Pokud je uvedena citace, je vždy uvedeno odkud byla použita, viz zde Použité podklady.
Stejně tak obrázky a mapy jsou použity ze zahraničních webu, volně tam uložených. Nejprve byly uloženy na Palbě a odtud jsem je přemístil do svých článků.





Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142

Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=67
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“